Sen o tibetských mísách

        (S mámou na audienci u dalajlámy)          .           .......              .........               .........                 .......          ....                     .....

             Tak jsme se nedávno

                                domluvily s mámou

                     že zaletíme za dalajlámou

                   že už nám nedá spát

                            to pomyšlení

               že člověk muže

                                         pracovat

                           žít slušně

                     činit dobro

                   a stejně mu to kolikrát  

                            absolutně

                             k ničemu není                   

         Pro mámu - ženu průbojnou

                            a zdatnou diplomatku

                        je od nápadu kousek k činu

                               "Neboj, stačí vyčkat

                                                               inu

                                     nějakého svátku

                                pak lehce zařídíme audienci"

               A už jsme obě v Tibetu

                                              i s obětnými věnci

          O různých formalitách pomlčím

             (Napsala bych o tom

                                   ale nemám čím -

                nějaký malý Tibeťan mi šlohl tužku)

                    No prostě 

                         nás usadili na polštář

                                       (mámu na podušku -

                     máma je Slovenka

                                   já už téměř Češka)

                    Daly jsme věnce na oltář

                         a čekáme

                 (pro Evropana věc dost těžká)

                         protože v Tibetu se čeká věčně 

                      Po třech hodinách 

                                                      "No konečně!"

                                řekla má asertivní máma

                  a povstala

                  Já s ní

                                                   "Jen seďte"

                           řek´ blahosklonně dalajláma

             Tak jsme tam seděli

                          My dvě a pár dalších lámů

             Lámové pokorně mlčí

                                              Mlčím i já a máma

                   ač bychom rády

                         přispěly svou troškou

             V chrámu je v tichu slyšet 

                           ploštici pod rohožkou 

                                            Nakonec dalajláma

                       povstal a řekl

                               Večeře je už hotová?

             (Začínala jsem se

                                o mámu strachovat)

              Máma:

                              "My prosím jedeme zdaleka                     

                    navštívit nejosvícenějšího lámu

                                          a co vidíme?"                               

                                  Nejobyčejnějšího člověka!"

                                            Nemít tam mámu 

                                   hned uteču 

                                              (máma nakonec též)

                 ale čekám - v tvářích nachová

                     co bude dál

                         jak se dalajláma zachová

                                 On ledabyle:

                                                     "Všechno je lež."

                                Máma: 

                                      "A co pokora?!"

                                On:

                                         "I ta okorá."

                         A pak přešla chvíle

                                a už se smál

                                svým tibetským smíchem

             a do jídelny málem utíkal

                                            (vypadal dost pažravě)

                    a jeho poslední věta

                                            splynula s tichem:

                     "Holky moje milé

                             jdete na tu pokoru moc po hlavě!"