Sedm kapek deště pro tebe

       (A kdo ví, možná jednou dostanu duhu)     .     .                                     .                                .

Venku prší

Je mi doma hezky

To mi bývá vždycky

      když se za okny deštivě setmí

              můj milý vzdálený pisálku 

Chtěla bych se ti dnes rozdat

Ale jak to mám udělat na dálku?

Navleču ti tedy aspoň

                        na provázek ze tmy

    sedm dešťových korálků

                       a zkusím ti je poslat

První korálek 

       ucítíš v prstech jako letmý

                            dotek mých vlasů  

Druhý korálek

       ti připomene křivku mého pasu 

       vezmi ho pevně do dlaní

      možná mě uslyšíš tiše zasténat            

Třetí korálek

       si přilož k uchu

      zazní z něj varhany

                        Beethoven

                        přesně ten

                   kterého máš nejvíc rád

Čtvrtý korálek

     vyměň v klenotech za prsten

           a jednou ho můžeš darovat

                mně nebo třeba jiné

                          která mi tě odvábí

Pátý a šestý korálek navléknu

             až si obléknu

                               hedvábí

Budu si představovat

                že dotek těch korálků 

       je splynutí našich žíznivých těl

Není mi už dvacet

abych mohla na sedmý korálek napsat

      Už mi nikdy nepiš

      Určitě bys přijel 

             kdybys skutečně chtěl

Ale co je mi to naplat

Ty máš mé korálky

a já možná jednou dostanu duhu

- jistě bys mi ji rád poslal 

    kdybys nějakou zbytečnou měl