První nástupiště, kolej dva

     (Poprvé to bylo v Ústí)   .                          . .                                  .

   Stojíme v Ústí

   Něco 

         v mém podbřišku

                                  šustí

         Něco

                v mém srdci

                                  šelestí

    Pamatuješ?

    V Ústí jsi mě líbal

                          od očí

                                až po kůstky zápěstí

                                            lačnými ústy

    Nediv se

          že na nádraží v Ústí

                          po tobě málem šílím

   Ta vzpomínka

                  mě asi nikdy neopustí

   Ještěže vlak stojí v Ústí

                                        jenom chvíli