Proč chodí lékaři v bílém

 (Ranní cesta mého těla z peřin do bílého pláště)                                                    .                                                        .                                                                      

Ráno se probudím

v poloprázdné posteli

a chybí mi tvé teplo

Celou cestou do práce

myslím na dotýkání

Každá buňka mé pusy

žízní po tvém polibku

Každá buňka mé kůže

touží po dotyku té tvé

V parku mezi stromy

cítím tvůj horký dech

     tam

             i tam

                        i tam

Všude

Přejdu přes silnici

a na protější straně

na mě čekají tvé pevně něžné ruce

Cestou do třetího patra

cítím tvé rty a tvůj jazyk tak živě

že raději uhýbám pohledem

před očima lidí

kteří věří

že už od probuzení

myslím na jejich nemoci

Odemknu dveře pracovny

naposledy se nepracovně usměji

představě nesterilního dotyku kůží a sliznic 

a odložím barevné pocity

spolu se svým barevným oblečením

do bílé skříně

Otevřu okno

a chvíli si vychutnávám 

alespoň dotyk chladného vzduchu

na teplé kůži

Pak si obleču čisté bílé kalhoty

čistou bílou halenku

                      a čistý bílý plásť

a ta záplava bílé

na několik hodin

vygumuje

všechny mé nenasycené potřeby

                                      touhy

                               pocity

                 a  představy

Už chápeš

proč lékaři chodí v bílém?