Proboha, mami!!

  (Mé velké děti se vrátily domů na prázdniny)           ..    ..                                              ..                                            .

       "Mami! Propána!

          To nemůžeš myslet vážně!

       Zamilovaná!?

            Ty? V tvém věku?!"

                          "Ještě snad  vlažně

          debatovat s kolegou u vína po setmění

          o krizi nebo globálním oteplení -

       ale zamilovat se!?  Ve čtyřiceti pěti?!"

       "Nám pořád říkáš

              jak ten čas děsně letí

      a v tvém případě se ručička dějin zastavila?"

      "Prosím?? Jakže ti říká? Krásná víla?!"

      "Cože? Co že ti přivez?  Růže?

                               Dvacet?

      A co že mu voní? Tvá kůže?!"

        "No mami promiň

                         - bez legrace -

    kdy ses posledně dívala do zrcadla?"

     "Ale to ne

             neříkáme

                       že tvá krása zvadla

     jsi pořád naše nejkrásnější máma"

     "Ale netvrdila jsi

                      že už budeš ráda navždy sama?

     Že tě zcela naplňuje práce?

      A najednou

                   nechceš další roky ztrácet

         a řešíš nějaké nejisté vztahy"       

       "Odkud že přijel? Z Prahy?

       Že čistě kvůli tobě?

       Že tady jinak neměl žádné povinnosti?"

        "Bože mami!

             To se teď dědeček obrací v hrobě

          - dcera faráře

                         a na stará kolena tělesnosti!"

        "A jak to myslíš

                         že bez něj nemůžeš být?

             A co prosím myslíš tím

                              - jet s ním na letní byt?"

        "Tak ještě jednou

                         - bez urážky - 

                                 kolik že ti je let?!

        Vždyť ty ještě pamatuješ

                     jakýsi pionýrský slet

          nebo jak se jmenovalo

                   to o čem nás učili v hodině dějepisu!"

        "Mami

           romantika v tvém věku -

                    ty jsi prostě fakt úplně mimo mísu!"

         "V tvém věku mámy akorát tak

                                  vaří praží smaží

            a naše jediná máma

                              najednou po lásce baží?

            To snad může být jen špatný vtip!"

            "Vždyť jsi přeci říkala

                          že samotné 

                                      - s námi na víkendy - 

                                               je ti mnohem líp!"                             

             "Neměla bys být

                             aspoň trochu nad věcí?"

             "Nic ve zlém

               ale tohle zavání stařeckou demencí"

            (To poslední neřekli nahlas -

                   mám milé

                              ač upřímné děti -

                                            to říkali za mými zády

              když odcházeli každý za svými kamarády

       a já zůstala sama se svým stýskáním

       A víte co? Je mi jedno

                                  čím ta má láska zavání!

       Akorát si další podrobnosti

                             nechám  pro sebe

                                            a neřeknu už nic

       Počkám než se děcka

                po prázdninách zase vrátí do lavic

        a do té doby budu

                                 krásně

                                          tajně

                                               toužit ještě víc