Praha platonická

Nakonec je to s tou Prahou

jako s láskou

Jak dlouho jsem po ní toužila!

Všichni ti výletníci

Všechno to vzrušení

Nesmazatelné otisky doteků dějin

Ta všudepřítomná duše

Ty barvy a vůně a chutě

Ta neuchopitelnost srdce

Ta sladká nejistota příštího okamžiku

Přesně jako láska

Spousta srdcových výletníků

Spousta vzrušení

Tělo

Duše

Doteky

Barvy

Vůně

Chutě

Neuchopitelnost

Minulost

Budoucnost

Stále jistější nejistota příštího okamžiku

Jak jsem kdysi toužila po Praze!

A teď se mi zdá

že je v ní příliš mnoho pohybu

Příliš mnoho změn

na to

že by to bylo na chvíli

Na to

že se za chvíli stejně vrátím domů

Že se stejně za chvíli vrátím

sama k sobě

Už ji vlastně nechci

Prahu ani lásku

Ale jen natolik

abych se u otevřeného okna

Domu u kamenného zvonu

stejně pokaždé

se srdcem otevřeným jako to okno

s hlubokým nádechem

podívala na tu čekající nádheru