osamění

   (znova a znova)              .                                    . .                                                                       .

   dokonce mi není dáno

       zůstat jednou provždy sama

                                            stranou

       uzavřít se stále více do samoty

                      zvyknout si na ni

       a pak jednoho dne umřít

                            všem neznámá

                                                a cizí

    bylo by to asi příliš jednoduché

    děje se to jinak -

    pokaždé

          když už samotu zvládám

          když už jsem jí téměř ráda

              objeví se milovaní lidé

              já si rychle zvyknu

                       na doteky jejich dlaní

           a oni pak

                    všichni

                             zase

                   nadlouho

                   na tak hrozně dlouho

                                                 zmizí