O tečkované vráně

   (Orlojové blues)   .                                                    .                                                                                           .          .

To byla jednou jedna vrána
a byla žlutě tečkovaná

A říkaly jí pražské vrány:
"O takhle žlutě tečkovaný
tu u nás nikdo nestojí!"

Tak schovala se v orloji

To bylo zrovna čtyři dvacet
a v hodinách jen běžná práce
pro kostlivce a apoštoly

A stále ji to trochu bolí
ta nebetyčná urážka...

Je vlastně dávno na vážkách
zda Praha je to správné místo
že sice jistě má věží sto
              jen jestli věže stačí...
Bydlet tak v Bratislavě-Rači
         například
kde bude ji mít každý rád!
Moct ignorovat hloupé nány
                            vrány!

A ďobajíc do dalamánku
říká si: "Kašlu na sebranku
                         z Prahy!
Život je příliš drahý
pro snůšku závisti a léček!
Balím svých deset teček!
Padám!
Jsem ještě příliš mladá
Najdu si prostředí víc léčivé!"

A odletěla do Blavy i s pražským slaným pečivem