O prokrastinaci

Nejspíš už jste se s ní už potkali. .                                                                                      .                                                                          .

Pokud máte to štěstí, že vám prokrastinace přímo nekomplikuje život, pravděpodobně - zejména pokud jste student nebo studentka - jste o ní minimálně četli a víte, že jde o opakované a těžko ovlivnitelné oddalování důležitých úkolů. Pak jste se také jistě dočetli, že prokrastinace není lenost a že prokrastinujeme tehdy, kdy nám na něčem záleží a ne když nám je to fuk. Dokonce i jazykoví puristé vzali výraz prokrastinace na milost a neprosazují například liknavost s trochu jiným významovým odstínem. Proč ne, nakonec. Jen bychom se neměli nechat zmást latinským slovem a neměli považovat prokrastinaci za nemoc a diagnózu.  Prokrastinátor není nemocný (pokud zároveň netrpí duševní nemocí, např. depresí), je schopen svůj problém odstranit a už vůbec nepotřebuje léky. Přesto je chronické odsouvání úkolů závažný problém s dopadem na celou existenci člověka.

Udává se, že počet prokrastinujících za posledních 30 let stoupl čtyř- a šestinásobně a že nejvíc prokrastinátorů je mezi vysokoškoláky, dle některých autorů až 90 procent. Na druhou stranu uvažujícího člověka jistě napadne, že lidé možná prokrastinovali i před pěti sty lety, jen se tomu neříkalo prokrastinace, neměřilo se to, nepsalo se o tom, a také tehdy samozřejmě nebylo tolik vysokoškoláků a už vůbec nebyli psychoterapeuti. A že je vůbec celé to haló kolem prokrastinace tak trochu přehnané. Myslím, že pravda bude někde uprostřed. Nám lidem je jistě nezávisle na společenské éře vlastní sklon odkládat nepříjemné povinnosti a odsouvat nepříjemné emoce. Přesto boom prokrastinace nebude jen nafouklou bublinou, naopak může jít o jev hluboce provázaný s naší dobou a s naší společností.

Pokud neodevzdáme včas diplomovou práci, nezískáme titul a neotevřou se nám dveře k existenční pohodě. Pokud včas nedodáme zakázku, příště žádnou nedostaneme. Proto se musíme naučit psát diplomky a dodávat zakázky včas. Proč se nám nechce do diplomek a zakázek, přestože přinášejí vidinu peněz a úspěchu, pro jistotu příliš nezkoumáme.

Žijeme nakonec v takové době. Potřebujeme problémy operativně řešit, není kdy a není vlastně proč (opravdu ne?) zdlouhavě hledat hlubší než bezprostřední příčiny. Nemáme čas na zohledňování našich osobnostních priorit, našich nejhlubších potřeb. Potřebujeme uspět a postupovat k cílům. Přes všechny moderní návody na život „zde a nyní“ žijeme budoucností. Dokončení školy, založení rodiny, děti, kariéra, úspěch, peníze. Nejít s dobou znamená vypadnout z proudu, nehybnost rovná se smrt. Nemůžeme nic odkládat, nesmíme neplnit úkoly včas, nesmíme vypadnout z mohutného proudu ode dneška k zítřku. V žádném případě NESMÍME PROKRASTINOVAT.

Máte pravdu. Já si tady spiritizuji nad společenskými tématy a vy potřebujete dopsat seminárku, odevzdat analýzu, dokončit projekt, zařídit konferenci a vymalovat tchýni byt. Ovšemže se v této situaci nebudete zamýšlet nad tajnými přáními vaší osobnosti a nad tím, nakolik jsou nebo nejsou v souladu s tím, co od vás očekává vaše okolí. Jistěže. V každém případě si na internetu najděte rady, které vám pomohou účinně zatočit s prokrastinací (dnes už najdete stovky odkazů, kurzů a knížek), nebo pokud si nebudete vědět rady sami, vyhledejte některého z nás, psychoterapeutů. Na prokrastinaci lze vyzrát, i s dlouhodobým efektem, a ještě u toho jako bonus získat hodně pro spokojenější a zralejší život.

Ale pokud byste se svým problémem přišli za mnou, počítám, že bychom se - poté co úspěšně odevzdáte onu seminární či diplomovou práci či včas dokončíte cokoli jiného - s velkou pravděpodobností dostali do větší hloubky problému. Jaké jsou vaše cíle a zdali je vůbec máte. Proč odkládáte diplomku ze sociologie, ale práci o literatuře jste spolubydlícímu napsal rád a včas. Jak nesete neustálý tlak na termíny, tak těžko slučitelný s vaším přirozeně pomalejším tempem. Komu děláte radost svých vysokoškolským titulem. Co vás opravdu baví a proč, co ne a proč. Co pro vás znamenají očekávání druhých. Kde se vzala vaše nedůvěra ve výsledek vaší práce, kde se vzal váš perfekcionizmus, odkud pochází vaše úzkostnost, odkud vaše depresivní nálady.

A vynořila by se jistě spousta dalších a dalších otázek a témat, u každého z vás jiné. Protože člověk je individualita s individuálními potřebami a možnostmi a snaha o jeho vtěsnání do společenských norem se málokdy povede bez nežádoucích příznaků, jakým je například právě prokrastinace.

Psáno pro psychologie.cz