mozaika na dně řeky

       (nevstoupíš dvakrát do stejného vztahu)            .                                                                  .                                                              .

             a stejně mi to bude vždycky líto

                        že to manželství zůstalo nedožito

             já vím

                 měli jsme příliš málo společného

             ale měli jsme k sobě důvěru

             a taky jsme si voněli

             a šlo nám dost hezky plácat něhou

                                          tu rozumovou mezeru

                 anebo dobrým jídlem v neděli

             a třeba jsme to dobré v druhém

                                   jenom ne dost dobře viděli

             třeba mohla být záchranným kruhem

                        láska

                            - ta v srdci i ta v posteli

             a znáš mě stejně nejlépe ze všech chlapů

              a já neznám jiného

                             který ze svetrů skládá komínky 

             možná už mnohé o něco lépe chápu

             jenže mezitím zbyly už jen vzpomínky

                            navíc po letech notně zrůžovělé

           vím

              nám dvěma asi spolu nemohlo být skvěle

                    ale občas

              zcela zřídka

                          mi v mozaice chybějí tvoje kamínky