Interview s panem Fráňou Šrámkem

          (je upovídaný a malinko mentorující, ale odpustíme mu to, je mu 132 let)           

AP: Říkávali vám „rozervaný“… 

FŠ: Ano

          ale vězte

                        milá paní

      že básníka

                    (a vůbec člověka)

                     vlastně haní

                  ten

       kdo ho nazve rozervaným!

       Ono totiž

             jak v dobré básni

                  tak v životě

                     a to v každé jeho chvíli

       je zbytečné

                 a v podstatě směšné

                         každé plané rvaní!

       Sám sebe

                                rve jen pošetilý

              který má

                    nejdřív sebe

                          a teprve pak druhé

                                                     rád

AP:  No ale, pane Šrámku milý…  

FŠ:  (nechce mě slyšet

             chce dál povídat)           

       Kdo ochoten je časem mrhat

              a bezvýsledně bojovat

                   za velkou pravdu

                           která vlastně není

              a urputně se

                     se všemi a se vším

                                                      prát

          ten

              -teď už to vím -

                    neodolal pokušení

          a chtěl 

                   svou důležitost dokázat

           Není těžké se

                             milá paní

                                                rozervat!

          Je mnohem těžší

                                           obyčejně žít

                                        obyčejně psát

                                  a obyčejně milovat

                                                                                                   Psáno pro časopisy RADKA a KATKA :-)