Dopis milovanému (polárníkovi)

      Miláčku, je tak zajímavé jednou za měsíc číst o Tvých zážitcích v drsné přírodě na druhém konci světa! Mám radost, že nejsi smutný, že Ti veselí tuleni a nebezpeční lední medvědi nahradí můj úsměv, můj dotyk a vzrušení se mnou. Mně naopak chybí povídání, dotýkání a milování. Ne aby Tě to mrzelo, milý můj polárníku! Dnes jsem vymyslela, jak to vyřeším. Ne, neboj, nebudu Tě k tomu potřebovat.

        Říkám si, že přeci nesmím být takový sobec. Nesmím jen proto, že tě miluji, trvat na tom, abys

se mnou trávil tvé drahocenné dny, zvlášť když kterýkoli z nich může být pro vědu průlomovým a může

lidstvu přinést zcela nenahraditelný objev. Vím, že nabídka nocí se mnou, s hvězdami za oknem,

nemůže konkurovat svodům nekonečné polární noci všude kolem.
     

        Říkám si, že by bylo sobecké zatěžovat Tě svými potřebami, svými touhami, svými fantaziemi. Jistě

tam kdesi na polární stanici nemáš času ani energie nazbyt, aby jsi si byť jen na chvíli vzpomněl na mou

hladkou opálenou kůži, na křivku mé šíje, na má horká ústa, představa jakékoliv vlhkosti a obnaženosti

se jistě vylučuje s mrazem, před kterým tě chrání několik vrstev polárnického oblečení, splynutí dvou

rozvášněných těl je jistě to poslední, na co bys mohl myslet, když tvé těžké boty kráčejí po zledovatělé

pláni, prchavý okamžik orgasmu je jistě zcela bez váhy ve srovnání s nekonečností obzoru, který denně

pozoruješ.

      Říkám si, že budeš jistě rád, když své potřeby vyřeším samostatně, aniž bych zatěžovala tvou hlavu,

plnou údajů a čísel. Můžeš být na mě hrdý - vymyslela jsem jednoduché řešení, takové, jaká máš rád,

logické, přímé a bez zbytečného komplikování pocity a city.

      Nejdřív jsem si myslela, že nemůže existovat způsob, jak se nasytit lásky bez Tebe. Sám víš, že pro

mě láska není žádná postelová gymnastika. Láska v mé verzi potřebuje dva blízké lidi, kteří se dobře

znají, ví o svých malých tajemstvích i velkých životních pravdách, mají podobný pohled na svět, voní si...

Ale nenechala jsem se odradit a dál jsem přemýšlela tak, jak jsi mě to naučil, vázala jsem jednu

racionální myšlenku na druhou - a ano, i tato situace má řešení!

     Pamatuješ si toho mladého souseda z domu naproti? Jednou Ti pomáhal s autem. Nevím, jak se ten

člověk jmenuje, ale ta vzdálenost mezi našimi okny není zase tak velká - vlastně jsme si hodně blízcí. A

víš, jak nemáme v ložnici záclony - tak mě napadlo, že mě ten soused musí velmi dobře znát. Podle

rozžnutých světel ví, kdy ráno vstávám a kdy večer jdu spát, kdy jsem sama a kdy mám na návštěvě

kamarádky, a jak ho tak občas vidím stát v okně, řekla bych, že mi vidí i do talíře a že ví dokonce i to,

jaké nosím spodní prádlo, možná ví, že spím ráda nahá... Je těžké utajit svá malá tajemství před někým,

kdo má okno pár metrů od Tebe... A pokud jde o podobný pohled na svět, řekla bych, že ze svého okna

má soused docela podobný pohled na svět jako já z našeho - vidíme stejnou ulici a stejný park na jejím

konci, se stejnými páry, zavěšenými do sebe a každou chvíli se líbajícími... O sousedových životních

pravdách toho vlastně vím také dost - jednou jsme se potkali u kontejnerů na tříděný odpad a byly

postaveny opačně, než obvykle bývají, vlevo nebyl papír, ale plasty, a já řekla: "Není to nějak naopak?"

a on se zasmál (má krásné bílé zuby), že v životě je vůbec často všechno naopak... Myslím,

že je podobně hloubavý a pochybovačný jako já... A nebudeš tomu věřit, ale voní mi! Jednak používá

stejný parfém, jaký jsi doma používal Ty, ale také jsem jednou cítila jeho pot, když se o mě nechtě jen

tak zlehounka otřel, když dobíhal v běžeckém dresu domů (ano, sportovec, má v tom dresu skoro tak

krásné vysportované nohy jako Ty) - a hned nastartoval mou fantazii, i když jsem se, majíc v hlavě jen

Tebe, bránila.

      Takže miláčku, netrap se, nedělej si výčitky, už vím, jak z té věčné touhy po Tobě ven:  Trošku se

přemůžu a pomiluji se párkrát se sousedem. Snad to půjde bez velkého sebezapírání.

    S láskou, věrná čtenářka Tvých krásných dopisů o ledu a sněhu,   
    

                                                                                                                   Eva