- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
J. Johns
Dnes ráno jsem se vzbudila a byly Vánoce.
„Co blázníte?“ zeptala jsem se svých vnitřních hodin, protože při pohledu z okna bylo jasné, že ty vnější, astronomické, za nic nemohou - nikde sníh, dokonce i zima zatím jen taková nezimní.
„Buď ráda, ne?“ zatikaly mé vnitřní hodiny trochu uraženě a malou ručičkou mi hodily za krk pomyslnou hrst jehličí, prý ať tu vánoční náladu pocítím i na kůži.
Typická malá ručička! (To je ta, co tiká v hlavě ženám po pětatřiceti.) Dělá si, co ji napadne, a přemýšlet se jí nechce.
Musela jsem se zeptat velké, svižnější a chytřejší ručičky, ta našemu lidskému světu včetně jeho nerozumností rozumí lépe než malá.
„Svatý hodinový strojku, to je materiál! S čím já to musím pracovat!“ povzdechla si velká ručička slovy mé náctileté dcery, narážejíc tím na mou nebetyčnou nechápavost, a namísto odpovědi ukázala prstem přibližně doprostřed naší velké bílé postele, na pohybující se oranžovou peřinu.
Říkala tím, myslím, přibližně tohle:
"Vánoce jsou čas, kdy se na ciferníku lidských životů potká radost z dárků, sladká vůně cukroví a veselé štěstí s těmi, co jsou nám blízko. A tam, kam ukazuji, pod oranžovou peřinou, se právě probouzí dárek."
Ano. Po mé pravici se právě probouzel dárek blízký tak, že bližší už být nemůže, a sladce se pokoušel o jeden ze svých prvních opravdových úsměvů. A voněl. Mlékem a Vánocemi.
Další články autora |
HiPP rozšiřuje své portfolio kojeneckého mléka o nový typ obalu. Novinka přichází ve formě HiPP COMBIOTIK® v plechové dóze, 800 g, která nabízí...