Bylo nebylo nic nezbylo

 (Některé konce byly z pohádek zřejmě vyškrtány)                                                                                                                        . .                                            .                                                                  .                                                 ..

Viděla jsem jako malá film

      o rozvádějících se manželech

Už ho neměla ráda

Už ji neměl rád

Nikdy předtím jsem neviděla 

                    něco důležitého se rozpadat

Asi proto jsem pak v posteli brečela

Ne ani proto

    že bych něco takového nikdy nechtěla

 - u nás doma

                    se přeci nic takového nedělá

Jen z toho filmu šel jakýsi neznámý chlad

A za pár let jsi přišel ty

                  a měl jsi mě

                             až dokud neumřeme

                                                            rád

                   A jak jsme se my dva milovali!

Sliby se samy sebou slibovaly 

   a jediná otázka byla

                        co kde nechat upéct

                                 a co kde nechat ušít               

Kdo tehdy mohl tušit

             že budeme všechny sliby

                                   za několik let rušit

 Kdo by byl předpokládal

      že  z toho

                    co bylo mile jiné

                       milované 

                                       se stanou chyby

                       Na čtyři pohádkové zámky

                       jsme zamkli naše stinné

                                                      stránky

                  A oba jsme do toho šli s nadějí

                    že se nám láska nikdy nepřejí

Kam se pohádkář vytratil 

   když se náš hausbót převrátil

                              u prvních větších peřejí?

A v kostele

     zněla slova o peřejích

                              jako pohádka o drakovi

          a draka přeci není těžké skolit

                   u svatebního dortu a u cukroví

                               Všichni nám přáli štěstí

Pojď

      moje bývalá lásko

               připijeme si chladnou dračí krví

               na všechny ženichy a na nevěsty

Pojď

       sedneme si 

      každý na opačný konec postele

Vyvrátíme ten blábol

                         že jak si kdo ustele

                                          tak bude spát

Ustýlali jsme namol

                           zamilovaní

             a teď je poslední

                         co by nás napadlo

                                          společné spaní

A kdy nás naposledy napadlo

                                      se spolu milovat?

Máme teď místo touhy žihadlo

Jediné

    co dneska umíme

                     je jeden druhého popíchat

A vlastně ani jeden nevíme

                      co

                        a kdy

               se stalo

        čeho špatného se nastřádalo

                          co dobrého to postrádalo

Jen v tom prostě už nešlo žít

Usínat  každý v jiném pokoji

                                           a necítit

Mít život rozdělený na moje a tvoje

                              Dva mechanické stroje

Žádný čas na dotyky

                    ale spousta času na rozbroje      

A příběh nadstavovaný

                 zdá se

                          stejně nemůže mít trvání

A při vší snaze nás stejně dohání

                                         naše selhání

                                                  a slabosti

A bolí a děsí

              ale je úlevné

                                  zjištění

  že máme ještě poslední

                  řešení

                                - zbaběle se vyprostit

                                                Bylo nebylo

                                      Těšilo

                       pak bolelo

a pak nic nezbylo