Antipoetická

     Už asi nechci básnit o lásce

     Už mě nebaví slova

     Už mi asi nestačí verši vyjadřovat

             něco

             co stejně všichni cítí nebo vědí

        nebo se pokoušet

                               lámat ledy

        nebo na dálku hladit

                  někoho přilákat

                  někoho vystrnadit

     a už vůbec nechci radit

     A nějak se mi nezdá

         že by mělo smysl naplnit život

                                        který žiji

               fantazií

                        a poezií

     Jsou to jen laskavé řeči

            že báseň je jako hvězda

              že lásky a dotyky nepřežijí

                           ale verše ano

               že verše nezestárnou

      Slova jsou přeci jen slova

      Ze slov se přeci nenajíš

      Pod slova se nejde schovat

      se slovy se nedá pomilovat

       A není to ani tak

              že slova otvírají

          cestu k pravdě a pochopení

       Stále víc mám dojem

                             že to tak není

          že je to právě naopak

          že slova pravdu zastírají

          že ji před námi pomáhají 

                                              tajit

        Já vím 

        Nejde o mou pravdu

                  o mé touhy

                  o mou cestu

                  o můj vzestup

                                   a pád

                  o mé naplnění

                  o mou šanci milovat

         nejde

               o mé ztrácení a nacházení

        Nejsem středem galaxie

        Světu je ukradený 

                                můj pláč a můj smích

                            můj západ a východ

        Dobrá

        Škrtám ze slovníku slova láska a naplnění

        Vybírám si slovo pochopení

        Nebude třeba poezie

        Netrvám na verších

        Prosila bych ticho