(Až jednou přestanu myslet jen na sebe) .. .. .. ..
S některými lidmi se život nepáře
Ke mně je milostivý
Mám desítky strážných andělů
učí mě
chrání mě
brání mě
činí divy
jak diví
Jeden z mých andělů dělá
u nás dole na náměstí
metaře
Je to takový napůl kluk
napůl muž
růžolící
asi toho nemá moc pod čepicí
tváří se stereotypně zasněně
i před sedmou ranní vypadá
stereotypně blaženě
že by ani vás
kdybyste šli kolem
v souvislosti s tou tváří blaženou
nenapadlo nic jiného
než
Tento šťastný chlapík určitě ještě nikdy nespal se ženou
Největší sladkostí pro tohoto člověka bude cukroví
(a vím jistě
že mi to
- ani nic jiného -
nikdy nepoví
bude se na mne každé ráno jen
stereotypně
usmívat
a
- ano
ano -
zametat
a zametat
a zametat
a nikdy se nedovím
co nebo koho má rád)
A já budu uvažovat
jakou mi tento můj usměvavý anděl
dává lekci
než mi konečně dojde
že to vědět vůbec nepotřebuji a nechci
že o to vůbec nejde
než se zastydím za svou nafoukanost
normálního neblaženého člověka
a začnu se kvůli blaženému andělovi každé ráno
hezky líčit a hezky oblékat
přesto nebo proto
že je tak stereotypně blažený
že celý život zjevně žije bez ženy
že v něm nikdy žádná neviděla nic než metaře
s blaženým andělským obličejem
ale v podstatě bez tváře
a nebudu to dělat
abych učinila zadost
své sobecké potřebě dobrodění
budu se na anděla blaženě usmívat
jen aby měl radost
z ne-jiné
ne-lepší
ne-chytřejší
ne-šťastnější
ženy
Budu mu třeba jen rozšiřovat
spektrum vjemů
Budu ho mít usměvavě na dálku ráda
ne kvůli sobě
jen čistě kvůli němu samotnému
