Strana s názvem Domov si zvolila pro tvorbu svých kandidátek opravdu kuriózní metodu: do voleb se může přihlásit kdokoli, pořadí na kandidátkách se losuje. Vydávají to za nejdemokratičtější způsob, jak kandidátky sestavovat. Je to ale opravdu dobrý způsob? Nikoli.
Ukázalo se to zcela jasně v Městské části Praha - Slivenec. Jedničkou na kandidátce Domova a tedy kandidátem na starostu se zde totiž stal člověk, který je zbaven svéprávnosti. Je to známá slivenecká figurka, která nikterak neškodí, jen si občas hraje na křižovatce na policajta. Nalákal ho prý tablet, který strana za zápis na kandidátce dávala. Myšlenka, jak by tento člověk chodil na zasedání zastupitelstva, je na první pohled k pousmání. Chodil by se svou opatrovnicí? A kdyby se stal třeba starostou, jak by rozhodoval? Byla by rozhodnutí platná? Jak by podepisoval faktury? Na druhý pohled z toho mrazí.
Na běžných kandidátkách, ať už stran, hnutí či nezávislých kandidátů, se uplatňuje cosi, co by se dalo nazvat vnitřní kontrolou. Kandidáti si sami hlídají, kdo na kandidátce bude a kdo nikoli, a nesvéprávného by tam prostě nikdo nedal (byť podivných typů je občas také dost). Jestliže se tento princip opustí a na kandidátku může jít kdokoli, pak tato vnitřní kontrola chybí. Od kandidátů Domova se tedy můžeme nadít opravdu čehokoli.
Ve Slivenci se to vyřešilo jednoduše: je to pořád ještě velká vesnice, lidé se mezi sebou znají a dotyčného pána tu zná každý, kdo tu už pár let bydlí. Zafungovala tedy společenská kontrola, úřad městské části problém nahlásil na Magistrát, ti na Ministerstvo vnitra a po prověření všech faktů byl dotyčný z kandidátky oficiálně vyškrtnut. Jen by mě zajímalo, jak by se to řešilo ve větších městech, kde by i tento systém kontroly selhal.
Strana Domov má za svůj symbol klauna. Není divu.
