Poslední den na Big Islandu jsme věnovali především jeho největšímu lákadlu: sopkám! Navštívili jsme oblast činných sopek: Hawai'i Volcanoes National Park.
Velký ostrov - Big Island - ostrov Hawaii, jednoduše, ostrov, na kterém pobýváme, je známý především svými sopkami, ať už to jsou sopeční velikáni Mauna Kea a Mauna Loa, nebo množství dalších kopců chrlících lávu a sopečné plyny, které jsou ve velké většině shromážděny ve velmi zajímavém národním parku - Hawai'i Volcanoes National Park. Během našeho předposledního dne na Big Islandu jsme se rozhodli i my poctít návštěvou toto přírodní divadlo tvarů, dýmů a barev.
Bohužel tento národní park leží v jihovýchodní části Big Islandu, tzn. přesně "na druhé straně" ostrova, než bydlíme, takže i velké plány na brzké vstávání a časný příjezd do parku vzaly za své téměř tříhodinovou cestou na místo. Ostrovní počasí má zde totiž tu nepříjemnou vlastnost, že se téměř pravidelně kolem poledne na východním pobřeží zatáhne a je "hnusně", tím spíše, že národní park se rozkládá ve výškách nad 1200 metrů. Takže, ač jsem prozíravě přibalil do batůžku polarizační filtry na objektivy, řka, že ty mraky nad sopkami dnes pořádně vytáhnu, byly mi prd platné, neboť od našeho příjezdu bylo zataženo a tendence počasí spíše směřovala k něčemu, čemu se polojasno nedá říkat ani eufemismem.
Neva! Na dnešek jsme naplánovali tři pěkné, sice krátké, ale zajímavé treky v oblasti vulkánů a okolí.
První z nich, krátká procházka ostrůvkem zeleně mezi lávovými poli, ptačím trailem Kipukapualu, byla překvapivě příjemná trasa v tropickém pralese, plném ptáků, které jsme však většinou spíše slyšeli, než viděli. Překvapil nás však pták, podobný naší koroptvi (no, trochu dost jiný, ale běhá také po zemi :-), který se bez ostychu nechal fotit a nedělal si hlavu ani ze skupiny hlučných Američanů. V autě jsem nechal brožurku s jeho jménem, doplním :-)
Druhý, výrazně delší trek (cca 8km) jsme absolvovali v kráteru sopky Kilaeua Iki a po jeho úbočích. Procházka po dnu sopečného kráteru, ač již vychladlého, je fajn zážitek.Pozorovatelé v roce 1959, kdy tato sopka soptila, měli jistě zážitek intenzivnější, neboť sopka vyvrhovala žhavou lávu až do výšky přes 500 metrů, ale pro nás byla procházka pod strmými útesy sopečného jícnu též zajimavá. Mimochodem dle dobových informací a fotografií, lidé, kteří pozorovali výbuch sopky Kilaeua Iki v roce 1959 se prý chránili před spadem horkého sopečného popela deštníky, knihami a dokonce novinovými stránkami nad hlavou. Holt doba to byla jiná a lidé asi méně hořlaví :-)
Závěrečný "trečík", který měl opravdu zničující délku cca 800m, jsme si dali na místě zvaném Devastation Trail, v místě, kde výbuch sopky Pu'u Pua'i a vzniklý lávový tok zničil část tropického pralesa. Do dneška jsou na místě vidět zbytky ohořelých větví na mrtvé lávové pustině. Depresivní. Na tomto místě se též prý vyskytuje havajský národní pták, Nene, aneb Berneška Havajská, kterou jsme však neviděli a to mě mrzí! :-) Žije jich pouze několik desítek a to jenom na lávových polích Big Islandu a Maui. Vidět ji v přírodě (ač vypadá jak obyčejná husa) by byl zážitek. No co už, v pražské ZOO též několik Bernešek mají, tak se na ně mrkneme doma :-)
Den jsme zakončili sjetím k oceánu po bývalé silnici Chain of Craters do Puny, která však náhle končí pod několikametrovým nánosem lávy z vuklánu Pu'u O'o, který v roce 1983 nekompromisně silnici ukončil, aneb láva mocnější asfaltu. Každopádně vidět krásnou kvalitní asfaltku, která z ničeho nic končí "ve skále", stojí za to.
Na závěr jsme si dali 230 km zpět a chystáme se na poslední den na Big Islandu, který zatím vypadá na relax.
Fotografie si můžete zvětšit kliknutím na náhled:
