První den na Oahu je potřeba poznat hlavně ta nejvíce známá a zprofanovaná místa. Učinili jsme tak! :-)
Utahaní po téměř čtyřiadvacetihodinové cestě jsme včera rozhodně neměli nějaké extra ambice poznávat ostrov Oahu co nejdříve. Na letišti jsme si půjčili auto, dorazili na hotel a zalehli. Každopádně, jetlag se neptá na aktuální čas, ale táže se biorytmů, takže dnes po probuzení a pohledu na budík zjišťuji, že je teprve něco před šestou ranní. Zatracená časová pásma! Nu což, ranní ptáče dál doskáče (... a dřív chcípne - doplněno Š.), snídaně je od sedmi, alespoň toho přes den více stihneme.
První pohled z balkonu za denního světla byl úžasný. Diamond Head, jícen staré sopky tyčící se nad Honolulu a přímo nad naším hotelem, jehož tvar a vzhled jsem téměř důvěrně znal z Google Earth, se zjevil v celé své kráse. Priorita bodu programu "dobýt vrchol Diamond Head" se rázem přesunula do popředí. Jako první dnešní bod však byla snídaně, kterou jsme prozaicky měli zaplacenou již v rámci rezervace. Nelitovali jsme! Restaurace je umístěna přímo na pláži s výhledem na Waikiki a pro mě neméně zajímavým pohledem na startující letadla z Honolulu International. Hotel si sice nechává extra platit za kávu (!), ale snídaně jako taková je fajn a po americku správně monstrózní. Zkusil jsem cvičně snídaňové menu s lososem, abych záhy obdržel obrovský talíř s gigantickým lososím filetem (upozorňuji, že jde o snídani!), opečenými brambory, haldou zeleniny a dalšími přílohami. Šárka si dala cosi, z čehož si pamatuji akorát půl šišky ananasu jako entrée. Holt snídaně pro milovníky opulentních porcí a milovníky cholesterolu obzvláště (ani jedno z 10 menu nebylo bez vajec). Jelikož do této skupiny nepatříme, vraceli jsme dost podstatné části snídaně zpět nedojedené, abychom v poledne hladoví vzpomínali na tu škodu. :-)
Po snídani a krátkém testu pláže u hotelu (krásná, čistá a hlavně téměř prázdná!) vzhůru na zprofanovaná místa Honolulu! V našem případě vzhůru na Waikiki, ležící od nás asi 5 minut chůze. Tato pláž je přesně taková, jakou ji líčí průvodci: obložená hotely, půjčovnami surfů a především plná lidí. Japonci tu provádějí úplný druhý útok na Pearl Harbor, místo v Zerech a Valech teď sem sice lítají s jumby Air Japan, ale v o to větším množství. Tipnul bych si, že polovina lidí na Waikiki jsou Japonci. Waikiki samotná by byla ve své podstatě moc hezká pláž, ale betonové panorama hotelů v těsné blízkosti, několikaproudová silnice, lemující východní okraj pláže a především davy turistů dojem z Waikiki dosti zásadně kazí.
Po několika hodinách poflakování se po pláži začínáme cítit, že tropického sluníčka bylo na první den docela dost, takže usuzujeme, že čas pro dobytí "hory" Diamond Head právě nastal. Jsme sice namazáni naprosto dokonalým Daylong opalovacím krémem (v podstatě se nedá pod jeho ochranou spálit), ale jelikož máme pouze "šestnáctku", naše bílé xichty nabraly barvu trochu do růžova :-) Bereme tedy auto a frčíme na druhou stranu kopce, kde je přístupový tunel do kráteru (Diamond Head je zhruba 200.000 let starý sopečný sopouch), z něhož vede nahoru stezka.
Výstup na Diamond Head byl super! Celý severní svah hory je protkán chodbami staré pevnosti, bývalé součásti obrany Oahu, takže stezka nahoru vede jednak po klikaté cestě, vyšlapané zásobovacími osly, ale i po příkrých schodech a tunelech ve skále. A to vše v úporném dusnu a vedru. Co více si přát! :-) Shora je krásný výhled na celé Honolulu, Waikiki a jižní pobřeží Oahu.
Několik fotografií z dnešního dne, fotografii si můžete zvětšit kliknutím na náhled:
