Je zima. Za oknem padá šedé mrznoucí nic. A dny tak krátké, že než vyjde slunce, zase zapadá. A já se probírám fotkami plnými slunce a léta. Florencie. Kolébka renesance. Srdce Toskánska. Kdo jednou poznal, už nechce nikdy jináč.
Tolik bych se chtěla jako ostatní radovat z vánoc, těšit se ze sněhu, který není, na dárky, které nedostanu a cítit blízkost lidí, kterým se chci v přeplněném předvánočním městě vzdálit. Ale jak říkají Italové, al cuore non si comanda, srdci neporučíš.
Florencie. Cítím ji. Bobkový list, cyprišový háj, růžovou zahradu i vodu od řeky...
Ve Florencii je dobré nespěchat. Město svou rozlohou není velké a nejlépe je chodit zde pěšky. Uličky jsou úzké a křivolaké a v jejich husté spleti buší mezi Piazza del Duomo a Piazza della Signoria srdce Florencie.
Ikonou města je Duomo di Santa Maria del Fiore s mohutnou renesanční kopulí s červenými taškami, zvonicí (Campanille) a románským babtisteriem, obložen růžovým, bílým a zeleným mramorem. Florentský dóm, jehož stavba byla započata 1296 pod vedením architekta Arnolfa di Cambrio, je se svou plochou 8.300 m2 čtvrtým největším křesťanským chrámem na světě. Do kopule vede 463 úzkých kamenných schodů a je odtud zajímavý pohled do vnitřní kopule a úchvatný výhled na město.
Po prohlídce nádherné fasády a kopule překvapí strohý vzhled ohromného interiéru 155 m dlouhé a 90 m široké katedrály. Značná část uměleckých pokladů byla během staletí odstraněna a přemístěna do Musea dell´Opera di Santa Maria del Fiore. Nejznámějšími exponáty jsou Michelangelova Pieta, dílo, které zhotovoval pro svůj vlastní náhrobek a 7 z 10 pozlacených bronzových desek z Ghibertiho slavného díla Rajská brána (Porta del Paradiso), jedné ze tří vstupních bran babtisteria, zobrazující výjevy ze Starého zákona a Nového zákona.
Samotná budova babtisteria je postavena z bílého a zeleného mramoru na místě původního římského chrámu. Interiér je obložen nádhernými mozaikami ze 13.století. Středu kopule vévodí Kristus na trůnu a Poslední soud.
Casa di Dante, rodný dům Danteho Alighieri, který se nachází v jedné z postranních uliček mezi Piazza del Duomo a Piazza della Signoria, ukrývá na třech podlažích různá vydání Božské komedie (Divina Commedia) a slavné Inferno, mapu s devíti úrovněmi pekla.
Stejně jako je Piazza del Duomo duchovním centrem Florencie, je jejím světským středem Piazza della Signoria. Tomuto náměstí plnému renesančních soch a historických kaváren vévodí nádherná budova Palazzo Vecchio (Starý palác). Zde se od nepaměti shromažďovali lidé, aby zde jako lidový plebiscit rozhodovali o konci nebo vítězství některé z vládnoucích rodin. Palazzo Vecchio, historické sídlo vlády s charakteristickým cimbuřím a 94 m vysokou Torre ď Arnolfo, byl vystavěn v letech 1298 – 1314 Arnolfem di Cambio. Vstup do paláce střeží Michelangelova socha Davida z bílého mramoru. Je to však opět kopie, originál je umístěn v Gallerii delľ Accademia.
K nejkrásnějším prostorám interiéru patří 53 m dlouhý a 22 m široký obrovský salon, známý jako La Sala Grande, vystaven v 90.letech 15.století pro zasedání rady 500.
V polovině 16.století zakoupili Medičejští Palazzo Pitti na druhé straně řeky, původně jako letní sídlo. Později se do nového paláce přestěhovali nadobro.
Palazzo Vecchio a Palazzo Pitti spojuje 1 km dlouhá krytá chodba Corridoio Vasariano, která se nachází nad klenotnickými krámky na východní straně Ponte Vecchio (Starý most).
Tento most přes řeku Arno stojí v místě jejího nejužšího přechodu a jeho dnešní podoba je z roku 1345. Byl to jediný most, který ustupující Němci v roce 1944 nevyhodili do povětří. Zastřešené krámky na mostě původně obývali řezníci, ale protože jejich zboží nelibě zavánělo do paláce, byli v 16.století nahrazeni zlatníky. Most dnes září blyštícími se šperky a šperkařské řemeslo se předává po staletí z generace na generaci.
Kdo se chce po namáhavé cestě mezi paláci osvěžit v zeleni, může zavítat do toskánských zahrad Giardino di Boboli za palácem Pitty, plných cyprišových alejí, renesančních soch s jezírkem isoletto, amfiteátrem, oranžerií nebo růžovou zahradou a Muzeem porcelánu. Florentské Muzeum porcelánu připomíná svou stavbou, umístěním a nádherným výhledem na město Letohrádek královny Anny. Alespoň kousek Florencie v povltavské metropoli.
