Zamilovaný roku 1996 vs Zamilovaný roku 2011

     Rád vzpomínám na dobu první zamilovanosti. Byly to nádherné časy, ale v mnohém i velmi těžké. Psal se rok 1996 a mě bylo krásných 12 let. Tehdy jsem ještě neměl žádný mobilní telefon, ono nosit u sebe několika kilovou cihlu ještě nebylo zrovna u dětí až tak moc běžné. V té době jsem dokonce neměl ještě ani počítač. A věřte tomu, nebo ne, ani přes tyto, v dnešní době, nepřekonatelné překážky jsem si dokázal najít slečnu a zamilovat se.

     V čem jsem to měl vlastně těžší, než je to v dnešní době a v čem to vlastně bylo krásnější? Představte si, že jede na chalupu užívat si letní prázdniny. Slunce pálí na neposekanou trávu a neslyšíte nic jiného, než jen občasné zašelestění, to když vám nad hlavou prolétne káně, či jiný dravec čekající na svou oběť, která nevědomky vykoukne ze svého úkrytu. Mám prázdniny. Co více si přát. Ale tyto budou jiné. Za chvilku mě je změní krásná mladá slečna, se smyslem pro humor a se stejným koníčkem jako mám já - pozorování hvězd. Když nastane noc, tajně se vyplížím z chaty ven a nechám babičku s dědou sledovat večerní pořady. Je tam, čeká přesně na tom místě, jak jsme se domluvili. Uleháme spolu do trávy a sledujeme noční divadlo, které je dneska obzvláště nádherné. Nebo mám ten pocit snad kvůli té dívce vedle mě? Zamiloval jsem se velmi rychle. Škoda, že jsem tu jen na týden. Ten uběhne jako voda v řece a blíží se můj odjezd. Znám její jméno a mám číslo na pevnou linku k nim domů a adresu. Smutně se naposledy otáčím a zamávám. Slzy? Ta zamilovanost je ale krutá.

     V papírnictví si kupuji krásný dopisní papír, který má fialovou barvu a jsou na něm samá srdíčka. Snad se jí bude líbit. I obálky jsou stejně krásné. Píši hned první den a z naspořených peněz za pomoc doma si kupuji poštovní známku a dopis odesílám. Jak se máš? Taky se ti tak strašně stýská? Kdy se uvidíme? A další pro mě v tu dobu důležité otázky. Odpověď mohu čekat nejdříve za týden. Denně kontroluji schránku a hledám bílé psaní, které mě naplní nadějí. Přišlo. Přesně po osmi dnech. Hned trhám obálku a čtu si ty krásné věty - miluje mě! Mám dovolen jeden hovor za týden z naší pevné linky, je to přeci jen meziměsto. Ale slyšet její hlas i jednou za týden - bože! Co více si přát. A tak to pokračuje ještě spoustu let.

     Postupem času se dopisní papír mění v email, po emailu následuje mobilní číslo, po mobilním čísle profil na "Fejsu". Najednou nečekám na zprávu týden. Najednou mám odpověď i za pár vteřin. Najednou nechodím kolem schránky čekat na bílou radost v ní. Najednou koukám na displej mobilního telefonu a čekám na zvuk ohlašující příchozí SMS zprávu. Najednou už nejsem tolik zamilovaný. Najednou jsem spíše zvyklý na něco, co vždy bude následovat.

     A teď mě řekněte, pokud si to čte někdo, kdo už vyrostl jen na mobilních telefonech a sociálních sítí. Opravdu je lepší dnešní uspěchaná láska, kde se zlobíte i na to, že SMS nepřijde za 5 minut, ale až za 15 a že se s vámi váš miláček rozejde po odeslání emailu anebo textové zprávy? Opravdu vám dnešní internetové přátelství vydrží dlouho, anebo si přátele tvoříte jen proto, že to pak vypadá "cool", když jich máte stovky?

     Myslím si, že pokud tento trend bude pokračovat dál, slovíčko romantika a zamilovanost bude už jen v učebnicích češtiny, jako výraz, který se používal v naší době. V době bez mobilů, bez sociálních sítí, kdy přátelství a láska byly přátelství a láska v pravém slova smyslu a ne jen pár písmenek někde na internetu.