Nejsmutnější loučení roku 2011, aneb mrzí mě váš odchod.

Smrt si nevybírá. Bohatý a nebo chudý. Slavný a nebo člověk, kterého miluje "jen" jeho rodina. Jednou prostě život zkončí a nikdo s tím nic neudělá. Rok 2011 byl na odchody slavných bohužel hojný a tak mně dovolte připomenout si pár z těch, které jsem měl rád a nebo kdo byl pro mě určitou osobností. Řazení je náhodné, nebudu zde sestavovat žádné žebříčky.

     Rachůnek, Vašíček, Marek: Těmto klukům jsem věnoval i samostatný blog. Výborní hokejisti. Ač mladí a sportovci, tak dělali svým umem spoustě lidem radost a tak je někdy připoutali k obrazovkám a dali jim zapomenout  některá trápení všedních dnů. Děkuji jim, že jsem se s nimi mohl smát a mrzí mě, že jsem nakonec musel plakat nad jejich tragickou ztrátou.

     Zdeněk Miler alias Krteček: Tento režisér a výtvarník v jednom je znám nejen zde, ale i po celém světě díky svému nejlepšímu výtvoru a tím je dětská animovaná postavička Krtečka. Jeho milovaná postavička byla dokonce tak oblíbená, že se letos podívala i do vesmíru. Tuto osobu jsem měl rád právě proto, že stvořil bytost, se kterou jsem jako malý vyrůstal a dělala mně velkou radost.

     Jiří Winter alias Neprakta: Kreslíř, karikaturista, humorista. Zde je má volba asi jasná. Byl to člověk, který většinu svého života zasvětil tomu, že bude dělat lidem radost, bude je rozesmávat a bavit je. I já se velice pobavil u některých jeho výtvorů a tak i jemu patří mé velké díky, že nesčetněkrát vykouzlil úsměv na mé tváři.

     Pavel Vondruška: Jeden z party, která stvořila našeho největšího génia - Járu Cimrmana. Miluji příhody tohoto muže a tak již loni mě zasáhl odchod pana Smoljaka a letos se nešťastnou nehodou připojil do Českého nebe i tento výborný bavič. Děkuji mu za přínos českému filmu a rád si ho budu připomínat v záznamu z divadelních her anebo televizních filmů, jako je třeba Slunce seno nebo Slavnosti sněženek.

     Václav Havel: Politik. Dramatik. Ikona konce komunismu. Prezident. Ač jsem v některých věcech s tímto mužem nesouhlasil, tak to neznamená, že je mně jeho odchod jedno. Není. Pokud tento člověk byl v určitou dobu pro velkou skupinu lidí ikonou osvobození, ikonou demokracie a ikonou nových lepších zítřků, tak i za to mu patří velké díky, že po těžkých časech, které zde vládly, dokázal vnést lidem do srdcí opět pozitivní pocit.

     Omlouvám se, jestli jsem zapomněl, na někoho pro vás důležitého, ale toto jsou lidé, jejichž odchod určitým způsobem zasáhl mě jako jedince.