Otřesný případ práce našeho státu a exekutorů opět spojuje obyčejné občany. Jedná se o situaci 85ti leté stařenky, které zemřela dcera i vnuk, ona si půjčila na pohřeb, nestihla zaplatit splátku za pohřeb a tak ji hned zabušil na její dveře exekutor. Nyní je stařenka mile překvapena z toho, co její případ vyvolal u veřejnosti.
Představte si, že je vám 85 let. Jste již velice starý člověk, který toho mnoho zažil, a jste rád za každé další ráno, které se probudíte. Když rána osudu vám přihraje smutnou událost do vašeho života - zemře vám dcera. Jste důchodce, který své úspory věnoval právě pro svou rodinu, aby vnučkám a vnukům udělal radost a sám si nechával jen malé množství financí, které pokryjí vaše skromné nároky na život. Jak tedy zaplatit důstojný pohřeb pro člověka, kterého jste vychovali a velice milovali? Půjčíte si na tento obřad a někdo z rodiny vám pomůže se splácením. Jenže, co když vám do dvou měsíců od pohřbu umře i tento člen rodiny, který vám pomáhal?
Pak se velice lehce může stát, že v tomto věku a v této situaci pozapomenete na splátku, či neseženete dostatečnou částku, která ji splatí. A pak to jde velice rychle. Upomínka, nějaký ten telefonát, předání na exekutory a jejich práci netřeba popisovat. Dostane do ruky dokument s vaší smlouvou a již vám "klepe" na dveře a chce najít řešení. Velice drahé a pro vás naprosto vždy nevýhodné řešení. Etický rozměr pohledávek? To se neřeší, tady jde hlavně o peníze, která z vás získají, i když jste výše popisovaný senior, který se zadlužil proto, aby důstojně pohřbil milovanou osobu.
Nyní žijete tak, že po splacení všech dluhů se ve vaší peněžence převaluje jedna tisícikoruna. Když si to rozpočítáte, jak vyjdete, tak zjistíte, že na jeden den v měsíci máte zhruba 33 Kč. Do tohoto výdaje si započtěte jídlo na celý den, vodu a další výdaje, jako jsou léky a různé poplatky. Inu vyjde vám z toho to, že si koupíte bochník chleba, nějakou tu vodu a jste rádi, že si žijete alespoň takto.
A teď si položme otázku. Je vám 85 let a většinu života jste pracovali. Odváděli jste daně, platili si různé povinné pojištění a nyní máte věk, který by vás měl opravňovat k tomu, že spokojeně na tomto světě dožijete a budete se z každého dne radovat. A najednou přijde smrt v rodině a vy chcete pohřeb. Základní věc, která čeká každého z nás! A jak stát řeší tuto situaci? Nijak! Nechá vás se zadlužit a pak vás svým lehkovážným přístupem k exekucím nechá pomalu vyhladovět.
Omlouvám se, ale když už mě stát drbe, jak může, tak bych si přál alespoň tu jistotu, že jednou, až umřu, tak stát si bude vážit mých odpracovaných let a dovolí mé rodině mě důstojně pohřbít bez následků.
Ale asi vážně žijeme ve zvrácené době, když běžný občan se z vlastní vůle skládá na stařenku, které stát nijak nepomůže, nijak se jí neodvděčí a ještě svým laxním přístupem dovolí, aby ji exekutoři nechali téměř vyhladovět a zkazit ji její stáří.
Na druhou stranu není naše společnost tak zkažená, jak se zdá, když se najde tolik lidí, kteří zastanou stát a stařence pomůžou.
