Jak děda jednal s ROMY? Vládo, inspiruj se!

Jó můj praděd. To byl chlap. Spravedlivý, upřímný, pracovitý. To očekával i od ostatních. Ovšem jedna část obyvatelstva mu do tohoto modelu příliš tenkrát nezapadla. A tak vám povím to, co já se od něho doslech jako malý o cikánech 30.let v naší zemičce.

     K dnešnímu blogu mě inspiroval jeden zdejší bloger, který napsal článek v tom duchu, že kdo nadává na Romy, přeje si pro ně nejspíše konečné řešení a že je třeba jim dát prostor na to, aby se v naší společnosti "aklimatizovali". Hned jsem si vzpomněl na příběh, který mně jako malému vyprávěl můj praděda. Inu, odehrálo se to tak…

     Děda vlastnil hospodářství, kde měl spousty krav, ovcí, slepic a podobně. Tehdy ještě nebylo velké osídlení a tak měl kolem toho rozsáhlé pozemky plné luk. Jednoho dne se probudil, šel se podívat ven a hle, blízko jeho statku se usídlila kočovná rodina cikánů. Pro upřesnění dodám, že pod pojmem rodina, se tenkrát rozumělo minimálně dvacet členů. To, že pozemek někomu patřil, to je nezajímalo, nyní byl jejich. O dva dny později si děd všiml toho, že má méně slepic a u romského "sídliště" stále plápolají ohně. Jednu noc tak nešel spát, sedl si ke kurníku s puškou v ruce. A jak se dalo čekat, tři muži z početné rodiny přelezli plot a z blízka hleděli do hlavně nabité pušky. Jak se na dvorku objevili, tak i zmizeli.

     Druhý den šel děda pracovat na pole a tu hned měl početné obecenstvo. Že ať jim dá najíst, že jejich muži včera nic neulovili. Řekl jim, že jim samozřejmě dá najíst, ale že si to odpracují na poli. Tu najednou ten měl ruku zlomenou a druhému snad odpadla od moru. Řekl jim, že krást u něho nebudou, nebo rodina bude o pár členů méně početná a že jestli od něj chtějí najíst a bydlet na jeho pozemku, budou tvrdě pracovat. Ten den celá kolona popojela o vesnici dál.

     Už je tomu téměř 80 let a jak se situace změnila? Stále se většině nechce moc pracovat a ručičky jdou do zadu - čest těm, kteří tvoří výjimku! Většina si tedy nevydělává, ale chce spousty věcí zadarmo, včetně základních věcí, jako je ubytování a strava. A jak na to reaguje náš stát? Dá jim to, co chtějí. Bez snahy, bez práce.

     A to měli od mého příběhu 80 let na to, aby se začlenili. Inu, kde je tedy chyba? Za mě osobně - na obou stranách - špatné zákony a jejich špatnosti využívající menšina.