Havel národ dříve sjednotil, nyní ho rozděluje.

Ano, byl to člověk, kterého má většina národa spojena s pádem komunismu. A tak mu jeho fanoušci přikládají obrovské zásluhy za to, že vlastně můžeme mít internet, že je svoboda slova, že můžeme studovat, kde chceme a další demokratické vymoženosti. Nyní již tento člověk nežije a tak je potřeba mu vzdát poctu a to třeba tím, že po něm pojmenujeme naše hlavní letiště. Tento skromný člověk by to tak jistě chtěl, že?

Jeho obdivovatelé ho popisují jako skromného člověka, který měl velké srdce a zasadil se o mnohé změny, které vedly k lepším zítřkům našeho národa. Ano, to zde vyvracet nebudu, je tomu v určitých věcech opravdu tak. Byla to ikona, kterou má každý starší i mladší člověk spjatou s pádem komunismu u nás. Byl to on, kdo k nám pak promlouval a radoval se společně s námi, že jsou pryč ti zlí rudí hoši a že bude už jen lépe, že to bude těžké, ale my to jako národ zvládneme. V tu dobu jsme všichni táhli za jeden provaz a tento pán byl jistě rád, že všichni vnímáme jeho sen společně.

     O 22let později je tento muž mrtev. A reakce národa? Jsme rozhádaní. A stačily k tomu dvě maličkosti - mediální masáž o polobohu a pan Fenič. Média nám ho den co den představovala jako nadčlověka, který díky medailonkům a smutné hudbě získal místo v tisících srdcích. A pan Fenič dokonce připravil petici, aby se po něm pojmenovalo i letiště. Ale má to podmínku - musí se na to hodně spěchat. No proč asi?

     Protože se jen chce využít momentální mánie, kdy tuto petici podepíše co nejvíce lidí, tím vlastně prokáží obrovskou poctu panu Havlovi. Tomu pánovi, co je pro ně symbolem skromnosti. A to se nelíbí druhé straně národa. Té, co mají bývalého prezidenta za normálního člověka, který zde má jistě zásluhy, ale nestaví ho do role modly.

     A tak končí příběh pana Havla, člověka, který byl v 89 symbolem sjednocení a s radostí se díval na národ, který stojí při sobě a nyní jen jeho jméno vyvolává hádky ve společnosti.

     Prosím jeho fanoušky o jedno - uctěte jeho památku, zapalte za něj svíčku, jděte na jeho divadelní hry, pověste si třeba i jeho obraz doma, ale dělejte to prosím soukromě! To že máte splín a je vám smutno je vaše soukromá záležitost a tak nechte letiště letištěm. Pojmenujte po něm nějakou krásnou ulici, kterou rád chodíval a myslím si, že to by ho potěšilo více, než hádky celého národa o název jedné betonové stavby.

     Ps. Letiště chcete pojmenovat za jeho zásluhy jako „panovníka“. Takže udělal pro tuto zemi více než třeba Karel IV., že? Tím to nechci snižovat, jen prosím neuvažujte s horkou hlavou. Počkejte si. Je to přeci jen národní letiště a národ má 10 milionu obyvatel, ne pár desítek tisíc. Děkuji. Tímto stylem petic, by se totiž někdy v budoucnu mohlo jmenovat třeba Gottovo letiště.