Třídní mejdan

Už je to hodně let, co jsem opustil školní lavice, a tak rád vzpomínám na školní léta a nezapomněl jsem na jeden bujarý třídní večírek. Ten se konal nedlouho před koncem školního roku na neobvyklém místě.

Nápad na uspořádání rozlučkového večírku se školou a školní docházkou nenechával nikoho ve třídě klidným. Všichni se předháněli v nápadech, jak jej nejlépe zorganizovat, ale jakmile přišla řeč na financování, tak mnozí zmlkli. Většině stejně šlo jen o to, aby bylo k dispozici velké množství alkoholických nápojů. Hlavním problémem bylo najít místo pro jeho uskutečnění. Vůbec nepřicházelo v úvahu jej uskutečnit u někoho doma. Dost mejdanů v bytech se konalo k velké neradosti bušících sousedů. A zvláště rodičů těch, co ve své mladické nerozvážnosti něco takového v jejich bytě uskutečnili. Především jedno ráno po velmi divokém mejdanu bylo v jistém bytě pro všechny zúčastněné dost kruté. Kromě toho, že pociťovali těžkou kocovinu, se též bytem rozléhal křik nečekaně vrátivších se rodičů, kteří neunesli pohled na binec v místnostech, povalující se opilé žáky, pozvracený záchod a koupelnu.
 Někdo dostal nápad, že by se mejdan mohl uskutečnit ve sklepě v sušárně. Už to vypadalo, že dojde ke sklepnímu večírku, když domovnice v předtuše divokosti mejdanu, při němž by se otřásal panelový dům v základech, nám večírek nedovolila. Potom se také vynořil fantastický nápad uskutečnit mejdan pod širým nebem v lese za sídlištěm. Ještě štěstí, že tenhle nápad neprošel. Decibely diskotékové hudby by asi způsobily předčasné opadávání listí ze stromů a došlo by k rušení nočního klidu zvířátek.
Všech se nás zmocnila bezradnost, ale tu náhle padl návrh, že by se mohl večírek uskutečnit přímo ve třídě. Nikdo však nechtěl s tímhle nápadem jít za přísnou paní ředitelkou, a tak se tedy šlo za školníkem. Ten měl pro nás pochopení a mejdan nám povolil. A když v pátek odpoledne ředitelka odcházela ze školy, tak neměla tušení, co třída 8. B plánuje na večer.
 Pod příkrovem tmy jsme se začali trousit do školní budovy. Bylo to dost na nás nezvyklý pohled v tomhle čase, jak kráčíme obtěžkáni igelitovými taškami ke vchodu školy. Někteří už to nevydrželi a přišli v náladě. Večírek se hned začal rozjíždět za zataženými záclonami a jeho začátek si nenechal ujít ani školník. Ten k našemu překvapení začal křepčit ve stylu diskotékových šlágrů, načež se zábava rozjela naplno. Mnozí už brzo přebrali, co se pití alkoholu týče. To mělo za následek, že mejdan začínal nabývat na divokosti. U některých jedinců zcela padly zábrany, a tak náhle bylo možno spatřit, jak se k sobě tisknou ti, do níž by to nikdo neřekl. Tajné lásky náhle vyplouvaly napovrch. I já jsem se díky konzumaci alkoholu dostal do víru zábavy a předváděl jsem psí kusy. Tancoval jsem prý s velkou kytkou, přičemž jsem si dal květináč na hlavu, vrhal jsem se na spolužačky, poskakoval po stolech, a tak podobně.
 Večírek opravdu nabral grády a školní budovou se nesly diskotékové hity, opilecké výkřiky i zpěv. Někteří jedinci si udělali dost hlučnou rozlučkovou exkurzi po školní budově, ve které strávili několik let. Vůbec pro nás neplatilo, abychom skončili v tom nejlepším. A to byla chyba.
Mnozí si v prvních okamžicích mysleli, že mají alkoholické vidiny, když ve dveřích třídy spatřili stát ředitelku, která vypadala jako papiňák těsně před výbuchem. Ta s otevřenými ústy hleděla na spoušť v místnosti, v níž se nacházelo na třicet lidí. Vytřeštěné oči jí málem vypadly skrz brýle, když viděla, jak se někteří při tanci divoce svíjejí, jiní zmoženi alkoholem a únavou leží na stolech, pod stoly i na skřínkách. A tak její křik ze začátku nikdo moc nevnímal. Když se jí konečně podařilo přimět nás k tomu, abychom jí vnímali, tak se naplno rozeřvala. Díky alkoholickému opojení jsme její výhružky nebrali vážně. Někteří jí dokonce řekli něco ostřejšího, což by si jí jinak netroufli ve střízlivosti říct. Korunu všemu nasadil opilý školník, jenž jí řekl „Že je vše oukej." Ona poté zbrunátnělá vztekem odkráčela pryč a vzápětí propuklo ve třídě doslova boží dopuštění. Vztek umocnění alkoholem způsobil to, že vprostřed třídy byla postavena pyramida z lavic a židlí, nad kterou někdo zavěsil ohryzek jablka. Potom místností létala houba, křídy a další různé předměty. Mezitím někdo napsal na tabuli, že jsme nic špatného neprováděli. Mnozí se pod to podepsali, načež nastal úprk ze třídy dveřmi i okny.
 Do pondělí nám všem vychladly hlavy a potom do ředitelny šlo procesí omlouvajících se žákyň a žáků. Zastal se nás též školník, naše třídní učitelka i někteří učitelé. Ti nám vynadali, že nebyli na mejdan pozváni o))). A tak třídní večírek neměl pro nikoho žádné následky. Rozhodně však vstoupil do historie školy jako první i poslední. Už žádná třída, co končila docházku, se neodvážila uspořádat ve škole mejdan.