Určitě jste také někdy uvázli ve výtahu. Vzpomínám si, jak v domě, kde jsem bydlel uvázl jeden soused na dlouhou dobu, protože neměl při sobě mobilní telefon a v domě nikdo nebyl. A na tohle téma jsem napsal povídku.
Pan Kumpošt vyběhl ze dveří bytu, zabouchnul je, klíčem otočil v zámku a poté se několika dlouhými kroky ocitl u výtahových dveří. Hned stiskl tlačítko, přičemž se zadíval nervózně na hodinky. Kabina výtahu přijela za chvíli a on rychlým pohybem otevřel dveře, načež vstoupil do kabiny. Přitom pravou ruku natáhnul k tlačítkům, ale ve stejný okamžik se za ním ozval hlas souseda pana Fartáka.
„Dobrý den. Já se s vámi svezu.“
„Hlavně zavřete dveře, abychom se rozjeli!“ vyhrkl Kumpošt.
„Koukám, že jste zase ve spěchu.“
„Jen trochu,“ vysoukal ze sebe Kumpošt a stiskl tlačítko od přízemí. Kabina se dala do pohybu, ale dojela jen o patro níž.
„Krucinál! Kdo si nás zase přivolal!“ vyhrkl naštvaně Kumpošt. Přitom se otevřely dveře a do kabiny vstoupil pan Rybín s pytlíkem odpadků.
„Dobrý den. Já se s vámi svezu,“ sdělil oběma mužům.
„Hlavně zavřete dveře!“ pronesl ostře Kumpošt.
„Nebojte. Už je zavírám!“
„Pan Kumpošt totiž velmi spěchá. Každá vteřina je mu drahá,“ utrousil Farták.
„Kdybyste byl na mým místě, tak byste taky chvátal!“
„To naštěstí nejsem.“
Kumpošť přitom vší silou stiskl knoflík, na němž bylo písmenko P a kabina se dala do pohybu. Ale o několik vteřin později zhaslo světlo a výtah se zastavil.
„Do hajz…!“ vyhrkl Kumpošt a vztekle opakovaně stiskával tlačítko od přízemí, což však k rozjetí kabiny nevedlo.
„Vypadnul proud,“ zkonstatoval Farták.
„To teda né!“ vyjekl Kumpošt a prsty opakovaně mačkal všechna tlačítka.
„To je zbytečný co děláte,“ řekl mu Rybín.
„Nestarejte se! A radši přemejšlejte, jak se votadituť dostaneme!“
„Až zase půjde proud, tak se ten výtah rozjede,“ mínil Farták.
„To taky může trvat hodinu! Tak dlouho tu nemůžu čekat!“ vyhrkl Kumpošt a začal pěstmi bušit do horní části výtahových dveří.
„Myslíte, že se na někoho doboucháte?“ řekl tázavě Farták.
„A to tu mám jen tak nečině stát?“
„V domě touhle dobou bude jen nahluchlá Vránová.“
„Třeba ne!“ vyhrkl Kumpošt a opětovně bušil vztekle do plechových dveří.
„Bušíte do těch dveří, jak hluchej do vrat. Stejně je to k ničemu. I když nás někdo uslyší, tak nám nepomůže,“ mínil Rybín.
„Aspoň zavolá instalatéry!“ pronesl v obličeji zrudlý Kumpošt.
„Teď jste mě rozesmál!“ řekl Farták.
„Já jsem vám snad k smíchu!?“ vyhrkl rozzlobeně Kumpošt.
„Vy chcete volat instalatéry na nefunkční výtah? Praskla nám tady snad voda?“ zeptal se s úsměvem Rybín.
„A koho jinýho!“ rozkřikl se Kumpošt, přičemž zamžikal očima a zůstal stát s otevřenými ústy. Po chvíli se však vzpamatoval, začal do dveří kopat a zároveň volal o pomoc.
Pan Kumpošt vztekle ještě několikrát kopnul do horní části dveří, které se nacházely před stojící kabinou výtahu a poté usedl při stěně na podlahu.
„Tak už jste se vykřičel a vykopal?“ zeptal se pan Farták.
„Nestarejte se! Aspoň jsem měl snahu!“ vyhrkl Kumpošt a povolil si kravatu.
„Ta snaha byla zbytečná. Nikdo vás neslyšel,“ pronesl pan Rybín.
„Kdybyste spěchal, tak tady určitě hulákáte jako na lesy!“ vyhrkl Kumpošt.
„Vy vůbec dost často hulákáte,“ mínil Farták.
„Jak jste to myslel?“ zeptal se Kumpošt.
„Minulej týden jste hodně hlasitě nadával na parkovišti.“
„Protože mi nějakej blbec vodřel nárazník!“
„Myslíte ten maličkej škrábaneček?“ otázal se Rybín.
„Jak vo něm víte!?“ vyhrkl Kumpošt a rychle se postavil.
„Já šel zrovna do práce, když vodjeli policajti, co jste zavolal. A byl jsem zvědavý, kvůli čemu přijeli. Ty si určitě o vás mysleli svý. Kvůli takový prkotině jste je zalarmoval.“
„Pro mě to žádná prkotina nebyla!“
„Víte, že dělám v autoservisu. Tohle bych vám zamáznul zadarmo v několika vteřinách.“
„Vám bych to tak akorát svěřil. Zrovna vaše auto vypadá příšerně. V takovým bych se styděl jezdit!“
„Před lety jste měl podobný auto a klidně jste s ním jezdil,“ pronesl Farták a Kumpošt protáhl obličej a náhle mu došla řeč.
V kabině poté zavládlo na nějaký čas ticho, které přerušil Kumpošt.
„Kdybyste radši přemýšleli, co podniknout!“
„Co byste chtěl podnikat?“ zeptal se Farták.
„Dovolat se pomoci!“
„To v tuhle chvíli půjde těžko. Jedině hasiči vyprošťují uvázlé lidi z výtahů,“ mínil Rybín.
„A kdo jim asi zavolá, že jsme tady, když vo nás nikdo neví?“ pronesl Kumpošt.
„Někdo z vás má třeba mobila.“
„Já ho mám!“
„Že nás to nenapadlo dřív,“ řekl Farták.
„Uvědomujete si ta rizika?“ otázal se Rybín.
„Jaký rizika?“ zeptal se Kumpošt.
„Kdo jim vodemkne dveře od domu? V baráku je asi jen nahluchlá Vránová. To pak budou muset třeba do něho vniknout násilím. A majitel domu Král nechal minulý měsíc vyměnit venkovní dveře za nový.“
V kabině se rozhostilo ticho, které opětovně přerušil Kumpošt.
„Já rozhodně teda hasiče volat nebudu! To byste měli určitě radost, kdybych je zavolal a pak bych musel platit!“
„Já je taky volat nebudu, protože jsem si zapomněl mobil doma,“ zkonstatoval Farták.
„Tak je to všechno na vás,“ řekl Rybín.
„No vidíte, jak jsem teď pro vás důležitý!“ vyhrkl Kumpošt a z kapsy saka vytáhl mobil. Chvíli mačkal jeho tlačítka, přičemž mu ztuhla tvář.
„Krucinál! Von se vybil!“ vykřikl, načež vstal a za křiku začal bušit do plechových dveří výtahu.
„Baví vás to hodně mlátit do těch dveří?“ zeptal se pan Farták pana Kumpošta, který opětovně usedl na podlahu kabiny výtahu a díval se na zčervenalé dlaně.
„Nenapadá mě nic lepšího! Kdyby šlo zavolat, tak klidně zavolám! I kdyby hasiči měli vyrazit dveře vod domu!“ vyhrkl Kumpošt.
„Haló, haló, voláme hasičský záchranný sbor!“ zahulákal pan Rybín.
„Na srandičky vás užije!“ vyhrkl na něho naštvaně Kumpošt.
„Sranda musí bejt. Mlácením si v tuhle chvíli nepomůžeme.“
„Tak něco vymyslete!“
„A co chcete vymyslet? Nikdo z nás neumí procházet zdí, tedy ani ne dveřma. V domě je jen nahluchlá Vránová, která neuslyší ani výbuch bomby. Z nás máte mobil akorát vy, a ten máte vybitej. Tak to je patová situace,“ zkonstatoval Farták.
„Musí existovat nějaký řešení!“ vyhrkl rozčíleně Kumpošt a prudce se postavil.
„V nějakým akčním filmu by se určitě nějaké řešení našlo,“ pronesl Rybín.
„Já nějaký řešení taky najdu!“ řekl rozhodně Kumpošt.
„To si teda věříte,“ mínil s úsměvem Rybín.
„Prostě vyrazím dveře!“ vyhrkl Kumpošt a došel k zadní stěně kabiny výtahu.
„To není zrovna dobrý nápad,“ řekl Farták.
„Vy tu vodvahu nemáte, co!“
„To vás bude bolet,“ mínil Rybín.
„Já něco vydržím!“
„Nedělejte to! To je zbytečný!“ varoval ho Farták.
„Tak se je pokusíme vyrazit společně!“
„To jste teda uhodl!“ řekl Rybín.
„Vy dva nemáte vodvahu! Jestli je vyrazím, tak mi ještě poděkujete!“
„Rozmyslete si to!“ varoval ho opět Farták.
„Já si nic rozmýšlet nebudu!“ vyhrkl Kumpošt a sundal si sako.
„Komu není rady, tomu není pomoci,“ mínil Rybín.
„Vaše chytrácký kecy mě už pěkně štvou!“ pronesl a rukama se odrazil od stěny, načež provedl dva rychle skoky. Po nich vší silou pravým ramenem vrazil do plechových dveří, přičemž se o ně praštil i hlavou.
„Aúúúú…áááá…,“ vydralo se mu z úst, aby poté s protaženým obličejem pozvolna sjel na podlahu kabiny.
„Nejhorší jsou iniciativní blbci,“ řekl polohlasně Rybín, zatímco Kumpošt zůstal zkoprněle sedět u plechových dveří.
Pan Kumpošt si střídavě přejížděl levou rukou rameno a pravou část hlavy, přičemž se tvářil naštvaně.
„My jsme vám to říkali, abyste to nedělal,“ pronesl pan Rybín.
„Tu poznámku, vo tom blbci, jsem slyšel!“ vyhrkl Kumpošt.
„Klid. Hlavně zase nezačněte bušit do dveří. V tuhle chvíli nemá smysl dělat rambajs,“ řekl pan Farták.
„Vy zrovna mluvte vo rambajsu! Když začnete bušit do toho vašeho piána, tak to je teda něco!“
„Za prvé, já při hraní do kláves nebuším! Za druhé, hraju na nástroj, co se nazývá klavír. Jenže vy asi nemáte ponětí, jaký je rozdíl mezi piánem a akustickým klavírem. A jak vidno, nemáte hudební sluch ani hudební vzdělání. Na klavír totiž hraju klasické skladby,“ pronesl s vážnou tváří Farták.
„Kdyby vám to vaše hraní alespoň vynášelo nějaký peníze,“ řekl Kumpošt.
„Všechno není jen o penězích. Znám hodně lidí, co mají různé koníčky. A to, čemu se věnují, dělají pro radost,“ ozval se Rybín.
„Že vás to baví courat se někde a fotografovat. Slavnej stejně nikdy nebudete.“
„Je to prostě můj koníček a k tomu focení mám nějaký vztah. Pan Farták má zase vztah k hudbě, a tak hraje.“
„Uváznul jsem ve výtahu s dvěma amatérskejma umělcema. To je teda něco!“
„A my jsme uvázli s pit…,“ nedopověděl Rybín.
„Dopovězte to slovo!“ vyhrkl Kumpošt a prudce se postavil. Přitom nohou vrazil do stojícího kufříku a ten dopadl bokem na podlahu kabiny.
„Ježišmarja! Můj notebook!“ vyjekl Kumpošt.
„No vida. Ten by nám mohl v týhle situaci pomoct,“ mínil Farták.
„Pokud ovšem bude mít signál,“ řekl Rybín.
„To si piště, že má signál! To je taky nejdražší notebook, co v současnosti existuje!“ pronesl Kumpošt.
„Pak teda stačí poslat email někomu, o kom víte, že je teď u počítače,“ pronesl Rybín.
„A komu jako?“ otázal se Kumpošt.
„Co já vím. Třeba vaší milence,“ řekl Rybín.
„Proč zrovna jí?“
„Vy máte milenku?“ zeptal se s úsměvem Farták.
„No, já…Co je vám vůbec potom!“
„Tak se nerozčilujte. My to vaši manželce neřekneme,“ řekl Farták.
Kumpošt v obličeji pobledl a zároveň zamžikal očima. Poté se zadíval na monitor přístroje a začal ťukat do klávesnice.
„Smíme vědět, co píšete?“ pronesl tázavě Rybín.
„Co asi. Píšu, že jsem uváznul ve výtahu a nemám možnost zavolat hasiče.“
„No bezva. Asi se blíží vysvobození,“ zkonstatoval Farták.
„Milenky jsou užitečný,“ řekl Rybín.
„Jak víte, že jsem psal jí?“
„Já si to jen domýšlím.“
„Hasiči jsou už vo naší situaci informovaný a přijedou sem. Nebýt mě, tak tady trčíte ještě několik hodin!“ pronesl Kumpošt.
„To by tady asi nastalo výtahový psycho,“ mínil Rybín.
„Nechte si ty narážky!“ obořil se na něho Kumpošt a přitom se náhle v kabině rozsvítilo světlo.
„A hele, už zase funguje proud!“ vyhrkl Farták a stiskl tlačítko od přízemí. Kabina výtahu se rozjela a záhy dojela do suterénu.
„Akorát teď budeme muset hasičům říct, že přijeli zbytečně,“ řekl Rybín, když vystoupili z výtahu.
„To jim pánové řekněte sami! Já pádím pryč!“ vyhrkl Kumpošt.
„Snad nemáte strach?“ zeptal se Farták.
„Stejně jsem ten email posílal kvůli vám!“ pronesl a rychlým krokem došel ke dveřím, z nichž poté vyběhl. Záhy nasedl do automobilu, s kterým se rozjel velkou rychlostí po ulici. Za okamžik se ozvalo skřípění brzd, rána a Farták s Rybínem uviděli auto Kumpošta nabourané do hasičského vozu.
KONEC
