Karel Makovec pomalu kráčel po chodníku, který byl osvětlen pouličními lampy. V rukách držel novou harfu a před vchodem do domu jí postavil na chodník a v umělém světle se na ní láskyplně zadíval. O chvíli později přejel prsty struny nástroje, přičemž nějak zapomněl, že je venku. A záhy se ulicí rozezněl zvuk harfy.
Růžena Brtníková bydlící v přízemí domu byla překvapena, když uslyšela tóny harfy. Chvíli nechápavě naslouchala a poté si uvědomila, že někdo na ní hraje venku. Po přistoupení k oknu spatřila pana Makovce, jak se zavřenýma očima prsty rozezvučuje struny harfy a zároveň se blaženě usmívá.
„Zbláznil jste se!“ vykřikla po rychlém vstoupení na balkón a pan Makovec leknutím spadl i s harfou na chodník.
„Dobrý večer. Já jsem jen zkoušel svou novou harfu,“ vysvětloval jí zmateně.
„Tak si jí zkoušejte někde, kde vás nikdo neuslyší!“
„A nebo taky tam, kde nebudete vy!“ zahuhlal a vynesl harfu po schodech ke vchodu domu.
„Já nejsem hluchá!“ vykřikla.
„A to je škoda!“ mínil a nesl harfu ke schodišti. A protože měl špatné zkušenosti s převáženým tohoto nástroje výtahem, tak za chvíli za jekotu paní Brtníkové nesl harfu po schodech.
Tou dobou otec a syn Konopčíkovi táhli gauč po chodbě ve druhém patře ke schodišti, přičemž se pravidelně ozývalo hekání.
„To je strašný! Já jsem zpocenej jako kostelní myš!“ mínil syn Petr.
„Hele, nefňukej a zaber! Nebo ten gauč budeme stěhovat celou noc,“ řekl mu otec.
A tak se tedy pořádně do gauče opřel, načež se ozvala rána a následně jedna strana gauče narazila do stolku u okna, na němž byl velký květináč s kytkou.
„Co blbneš!“ vykřikl pan Konopčík, jenž byl přimáčknutý na zeď.
„Řekl si, abych pořádně zabral!“
„Podívej se, co si vyvedl! Zničil si stolek i tu kytku!“
Ve stejný okamžik se na chodbě objevil poněkud vrávorající majitel domu pan Jindra Bém, který se ochotně nabídl, že jim s gaučem pomůže. Za chvíli se jim společným úsilím podařilo dostat gauč na schodiště. Pak však náhle zhaslo na chodbě světlo.
„Budiž světlo!“ vykřikl opilecky pan Bém.
„Sakra! Doběhni rozsvítit!“ vyhrkl pan Konopčík na syna.
„Hele, vono zhaslo všechno i venku,“ řekl syn při pohledu oknem, kde nesvítilo pouliční osvětlení a ani žádné okno v okolních panelácích.
„Tak budeme držet černou hodinku!“ mínil pan Bém.
„Hlavně držte ten gauč!“ vykřikl pan Konopčík.
„Haló!! Co se to stalo?“ rozlehl se tmou tázavý hlas pana Makovce, který ve tmě dovrávoral i s harfou na schody. A jelikož začal být nervózní, tak na ní začal hrát. Vzápětí se schodištěm rozlehl štěkot psa a na chodbě se objevilo světlo baterky, kterou držel v ruce pan Konečný.
„Jak to, že nesvítí světlo?“ zeptal se hned.
„A jéje. Jak jste tu vy, tak to je fakticky všemu konec,“ ozval se pan Bém.
„Sakra, nesviťte mi do vobličeje!“ zvolal pan Konopčík.
„Tak se do tý baterky nedívejte! Co to tady vyvádíte?“ zajímal se hned.
„Jen stěhujeme. Mohl byste nám pomoct?“ zeptal se jej pan Konopčík.
„Co? Za týhle situace?“
Ve stejný okamžik se objevila dole pod schody dvě světla. Ta patřila manželům Hanzelínovým, kteří nesli kola. Poněkud překvapeně došli i s koly doprostřed schodiště a užasle hleděli na postavy kolem gauče.
„A jak jako projdeme?" zeptala se naštvaně paní Hanzelínová.
„Když nám ten gauč pomůžete sníst dolů, tak se dál dostanete," ozval se pan Konopčík.
„A ještě nám k tomu můžete posvítit!" pronesl pan Bém.
„To určitě!" rozkřikl se naštvaně pan Hanzelín.
Netrvalo to dlouho a objevili se další sousedé, kteří vyšli z bytů s baterkami. Poté pes Astor pana Konečného náhle skočil na gauč a vzápětí drápy škubal potrhaný povrch, ale jen do té chvíli, než se z něho vymrštilo péro. Zpívající majitel domu ke svému překvapení pocítil dopad psa na své hlavě a přestal držet gauč. Vzápětí se ozval hluk, který doprovázelo velké množství výkřiků i nadávek.
Světlo se náhle rozsvítilo a pod schody se na gauči, dvou kolech a pokroucené harfě zmítalo na valné hromadě několik rozkřičených postav. Do následné nejen slovní potyčky se postupně zapojili i další nájemníci a brzo se po patrech domu rval kde kdo. Až teprve následný další výpadek proudu celodomovní bitku ukončil a nájemníci se ještě potloukli při hledání svých bytů.
