Stalo se v bytě

V jednom bytě byla komora, co byla plná knih. A mne jednoho dne napadlo napsat ztřeštěnou povídku, ve které bude taková komora hrát dost podstatnou roli.

Pan Horák došel ke svému automobilu, který byl zaparkován nezvykle za rohem v druhé ulici, protože v té, kde bydlel, nebylo místo. Když do úložního prostoru auta dal kufr, v němž měl věci na delší služební cestu a poté otevřel malou aktovku, tak se zděsil. Jednu důležitou knihu, co potřeboval k přednášení, v ní neměl.
„Do prd…!“ vyhrkl a hodil aktovku do automobilu. Pak se rozeběhl ulicí, za okamžik zaběhl za roh a zanedlouho už běžel po schodech do patra ke svému bytu. Co nejrychleji odemkl dveře, klíče nechal v zámku a vřítil se jako velká voda do pokoje, kde byla knihovna.
„Zatraceně! Kde ta kniha jenom je?“ řekl si a přejížděl zrakem hřbety knih.
  Mezitím dovrávoral do patra v podroušeném stavu pan Málek, který bydlel ve vedlejším bytě. A když uviděl otevřené dveře, tak do nich vstoupil. Klíče vytáhl ze zámku, strčil je do kapsy, zavřel za sebou a poté zůstal stát v předsíni. Současně zaslechl šťavnaté nadávky pana Horáka, který marně hledal onu knihu. To ho vyděsilo a namířil si to k otevřeným dveřím, za nimiž se nacházela podlouhlá komora plná knih, které už nebylo možno dát do žádné knihovny v bytě. Ve tmě narazil na knihy a počal je přelézat. Přitom však ztratil rovnováhu a v pádu se zachytil závěsu, který zakrýval poličky na konci komory. A i s ním vzápětí spadl za hromadu knih.
 „Sakra, co to bylo za ránu?“ pomyslel si pan Horák, který zoufale prohledával už i šuplíky. Přestal v nich hledat a šel se podívat do předsíně, v níž byl překvapen, že jsou zavřené dveře na chodbu. Pak jeho zrak spočinul na otevřených dveřích komory. Došel k nim, sebral několik spadlých knih a dal je na velkou hromadu.
„K sakru, co se to tady stalo?“ řekl si tázavě a rozsvítil v ní. Spadlý závěs ho překvapil, ale zároveň uviděl na jedné poličce tu knížku, co hledal.
„Heuréka! Tady je!“ vyhrkl radostně a opatrně vlezl na naštosované knihy. Polička, kde byla ta kniha, se nacházela až skoro u stropu. Už se jí dotýkal prsty, když tu náhle knihy, na nichž stál, se pohnuly. Ztratil rovnováhu a v pádu se snažil zachytit rukama o zavěšený batoh, který však strhl na sebe. Pak se hlavou praštil o zeď a zároveň pravou nohou zavadil o vypínač, načež v komoře zhaslo světlo. Poté se ozvala rána, výkřiky a hluk hroutících se knih.
  Za několik minut začal vyzvánět telefon, který zvonil dlouho. Ten, kdo volal, se však nedovolal.
„Je to dobrý, Františku. Evžen už vodjel na služební cestu. Doma telefon nebere a syn je se svojí partou někde na čundru. Celý víkend je náš!“ řekla radostně pani Horáková svému milenci panu Konopnému.
„Tak jedeme k tobě?“
„Ano!“
  Za několik minut dojeli před dům, kde bydlela.
„Je určitě pryč, nemá tu svý auto. Támhle zrovna někdo vyjíždí, tam zaparkuj,“ řekla a po zaparkování hned vystoupili. Už za tmy došli ke dveřím domu a zanedlouho výtahem vyjeli do patra, ve kterém bydlela.
„Hm. Ten tak spěchal, že ani nezamknul. To mě ani nepřekvapuje!“ pronesla při otevírání dveří. Když došla dále do předsíně, uviděla otevřené dveře komory a vysypané knihy.
„To je celej von! Zase se hrabal v těch svejch knihách!“ řekla naštvaně a uchopila ony knihy. Ty okamžitě mrštila do nitra komory, aniž by rozsvítila. Její manžel pan Horák zavalený z části batohem a knihami se začal probírat, ale jedna kniha ho naplno zasáhla do hlavy. A tak opět ztratil vědomí, zatímco pan Málek, který vedle něho ležel, se jen připitoměle usmíval.
  Víno ve dvou skleničkách a hrající příjemná hudba dotvářela romantickou atmosféru večera, která však náhle byla přerušena chrastěním klíče v zámku.
„Proboha! To bude asi manžel! Rychle se schovej!“ vyhrkla zděšeně pani Horáková
„Co? A kam?“
„Do komory!“
Než se nadál, táhla ho do předsíně a doslova ho narvala do komory, ze které se ozval hluk. Bleskově poté vběhla zpátky do obývacího pokoje, vypnula hudbu a druhou skleničku schovala za gauč. A poté ke svému překvapení v předsíni spatřila syna s dívkou.
„Michale, co tady děláš?“ vyhrkla zkorpněle.
„Ahoj, mami. Co ty tady? Já myslel, že jsi u tety. Tohle je Katka,“ vysoukal ze sebe překvapeně. Než se stačili vzpamatovat, v komoře se ozvalo několik mohutných ran a také směsice hlasů i výkřiků. Pak se prudce otevřely dveře a celá hromada knih vypadla ven a s ní i trojice mužů. Následná konverzace byla velmi pestrá i hlučná a muži si při ní uštědřili také několik ran. Jako první ze dveří na chodbu vyběhl jejich syn se svou přítelkyní. Pak vylétl pan Málek, který vše ještě stačil komentovat. Po něm se ve vzájemném sevření na chodbu přemístila dvojice zápasících mužů následovaná paní Horákovou.
 Potyčku ukončilo zhasnutí světla na chodbě a rána zavírajících se dveří od bytu.
„Máte někdo klíče od bytu?“ zeptala se pani Horáková, když na chodbě rozsvítila
„Já je ze zvyku zavěsil na věšák,“ ozval se její syn.
„Já je nechal předtím v zámku,“ zkonstatoval pan Horák.
„Já je budu mít někde v kapse,“ vyhrkl vítězoslavně pan Málek a vsunul ruce do obou kapes. V nich je však nenahmatal.
„Tak to mi asi vypadly u vás v komoře,“ řekl poté. Chvíli panovalo ticho, ale pak vše propuklo nanovo a pan Málek náhle zjistil, že ho utěrkou mlátí i jeho žena, kterou přilákal na chodbu hluk spolu s ostatními sousedy.

KONEC