Sousedi

Sousedské vztahy můžou být všelijaké, a některé nejsou vůbec ideální. A o takových je tahle povídka.

Pokorný seděl v křesle a usilovně přemýšlel, co provést svému sousedovi Novotnému na patře. S ním se nesnášel od chvíle, kdy se porvali v hospodě. Netrvalo to dlouho a na tváři vyloudil úsměv.
„To teda bude něco!“ pronesl a za chvíli rychlým krokem vyběhl z bytu a poté i z domu. A jeho kroky směřovaly do obchůdku s pyrotechnikou.
  Když se k večeru Novotný vracel domu, tak netušil, že ho potají vyhlíží Pokorný, který se za škodolibého úsměvu přitiskl ke dveřnímu kukátku. A skrz něhož sledoval souseda, jak vychází z výtahu a jde ke dveřím svého bytu. Pak se mu naskytl pohled na to, jak Novotný vstoupil na rohožku. Vzápětí se ozvala série ran, zároveň i výkřik, načež se postava souseda rozplácla na podlaze. Ve stejný okamžik se Pokorný za dveřmi rozchechtal, přičemž se praštil nosem o dveře. To už se Novotný vzpamatoval, a protože zaslechl smích zpoza dveří sousedního bytu, tak k nim rázně došel.
„Já tě roztrhnu jako hada! To ti přijde draho!“ rozkřikl se a vztekle bušil na dveře. Za nimi seděl na koberci Pokorný, držel se za nos a dusil se smíchy.
  Bylo po osmé večerní a Novotný stál s hrnkem u zdi, přes něhož pozorně naslouchal. Slyšel, jak sousedovi hraje televize, což jej potěšilo.
„Aspoň ti ten nudnej seriál zpestřím!“ řekl si a vytáhl ze skříně šroubovák a baterku. Vyšel na chodbu a rychlým krokem se ocitl u skřínky, v níž byly elektroměry. Vyhledal ten, co patřil Pokornému a šroubovák přiložil na jisté místo pod ním.
„Do prd…!“ ozval se náhle výkřik souseda. Novotný se rozesmál a rychle vběhl zpátky do bytu, kde se naplno rozchechtal. Mezitím v bytě ponořeném do tmy Pokorný nadával a za chvíli došel do předsíně, kde vztekle dával páčky pojistek nahoru a dolu. Když ani to nevedlo k opětovnému spuštění proudu, tak vztekle vyšel se šroubovákem na chodbu. Novotný ho dveřním kukátkem pozoroval a dusil se smíchy. Když si Pokorný nahodil v bytě proud, tak došel ke dveřím souseda a kopl do nich.
„To bylo vopravdu vtipný! To ti vrátím i s úrokama!“ rozkřikl se a rychle vběhl zpátky do bytu.
  Druhý den se Novotný obezřetně díval dveřním kukátkem na chodbu, než na ní vstoupil. Žádná nástraha na chodbě nebyla a ani soused na něho nikde nečíhal. Došel tedy po schodech do přízemí a dveřmi na schodiště, co vedou na chodník. V tu chvíli byl však zasažen prudce stříkající vodou odněkud ze shora. Otočil se a spatřil souseda s hadicí na balkoně. Díky stříkající vodě ztratil rovnováhu a octil se na schodech, po nichž sjel v místech, kudy jezdí kočárky a kola.
„To máš za ten včerejšek!“ křičel na něho Pokorný, zatímco on ležel zcela promočený pod schodištěm.
„Tohle ti vrátím a taky s úrokama!“ vykřikl naštvaně a pomalu vstal nasupený vztekem.
  Pokorný seděl u pootevřeného okna a popíjel kávu. Blaženě se usmíval tomu, jak postříkal souseda. Stále se smál tomu, jak ho viděl promočeného ležet pod schody. Pojednou však postřehl jakýsi pohyb na balkoně a ke svému úžasu uviděl Novotného, který přelezl ze svého balkonu na jeho. V ruce svíral pistoli, načež otevřel okno dokořán.
„Když ty na mě s vodou, tak já na tebe s tímhle!“ vykřikl a stiskl spoušť. Vzápětí se celá místnost zaplnila štiplavým kouřem a Pokorný se rozkašlal, přičemž na sebe vylil kafe. Poté rychle vstal, ale vzápětí zakopl o stoleček a rozplácl se na koberci.
„Ty parchante! To ti nedaruju!“ řval po vyběhnutí na balkon, načež rozkašlaně běžel do koupelny, zatímco Novotný se smál v obýváku na celé kolo.
  Pozdě v noci se Pokorný oblékl do tmavé teplákové bundy a po tichu vyšel z bytu a stejně nenápadně došel z domu na parkoviště. Poté se jím přikrčeně plížil a zanedlouho našel auto Novotného.
„Pomsta bude sladká!“ řekl si a začal mu vypouštět kola.
  Tou dobou, o pár desítek metrů dál u jeho vozidla totéž dělal Novotný, přičemž přemýšlel kam si zaparkovat auto, aby jej Pokorný nenašel. Stejné myšlenky měl v tu chvíli i jeho soused. Mezitím však jistý pozorný občan volal na policii, že se na parkovišti pohybuji dvě podezřelé postavy. A o několik minut později se u parkoviště objevila modrá blikající světla policejních aut, což Pokorného i Novotného vyděsilo. Oba se hned dali na rychlý útěk, jenže do sebe ke svému překvapení vrazili a hned se začali prát. Policisté k nim vzápětí doběhli a oba rozkřičené muže od sebe odtáhli. A pak je čekala jízda na policejní stanici, kde oba měli co vysvětlovat.
KONEC