Když se vybírají schránky

"Poštovní schránka na rohu ulice, to není nějaká lecjaká věc…" Takhle začíná známá básnička, ve které však není nic o tom, co poštovní schránky obsahují a co občas pošťáci při jejich vybírání zažívají.

To by člověk nevěřil, co všechno můžou schránky ukrývat. Kromě dopisů a pohledů tu a tam z jejich útrob vypadávají doklady, peněženky- samozřejmě prázdné, rodné listy, makety mobilních telefonu, občas i ty pravé, telefonní karty, časopisy, noviny, knížky, všelijaké sáčky, posmrkané ubrousky, zbytky rozličných jídel a někdy i psí exkrementy. Jednou dokonce z jedné schránky do brašny vypadly jakési kabely o délce několika metrů. Celkem bych rád viděl, jak ty kabely ten nebo ti dotyční do té schránky rvali.
  Je zvláštní, jak schránky na ulicích přitahují pozornost těch, co do nich neházejí listovní zásilky. Mnohé jsou stabilně počmárané sprejem či jsou polepené různými samolepkami a také inzeráty. Hodně lidí také na schránky odkládá všelijaké věci, od láhví počínaje a vším možným konče. To jsem takhle jednou přijel k jedné schránce, kterou jsem chtěl vybrat. A k mému úžasu se mi naskytl pohled na spoustu rozličných kytek. Ty se nacházely na ní i pod ní a schránka vypadala jako dekorace v rozkvetlé zahrádce. Okamžitě jsem vystoupil z vozu a oslovil muže, co stál vedle schránky.
„Co to má znamenat!?" vyhrkl jsem na něho.
„Já je tady vystavuju," odpověděl mi zkoprněle muž.
„Ale tady je vystavovat nemůžete!"
„Je mi to jasný," vysoukal ze sebe a začal kytky uklízet.
Jindy, se mi zase naskytl pohled na schránku, která se nacházela na chodníku, ačkoliv by měla být na zdi. A protože bylo krajně nepravděpodobné, že by sama sebe urvala nebo se vydala na procházku, tak mi bylo jasné, že nějací nenechavci si vyzkoušeli na ní svou sílu. Hodně překvapení byli jednou dva pošťáci, když zjistili, že na místě, kde má být schránka, jsou jen železa vyčuhující ze zdi. A jelikož schránka nebyla oficiálně svěšena, tak jim bylo jasné, že se něco špatného stalo. Jeden pošťák dostal nápad a vlezl do nedalekého kontejneru, v němž se nacházelo velké množství vyhozených věcí. A mezi nimi našel i onu schránku.
 Někdy, se vybírání schránek může změnit v něco úplně jiného. Takový výkop před schránkou není ničím příjemným. Byl jsem jednou dost iniciativní a s brašnou jsem se natáhl ke schránce, před kterou byla vykopaná díra. Za okamžik se náhodným kolemjdoucím naskytl pohled na pošťáka, co vybírá schránku a přitom předvádí holubičku. Jedna pošťačka byla podobně iniciativní jako já, ale neměla to štěstí a prohlédla si nechtěně dno výkopu. Zvláště před Vánocemi jsou mnohé schránky narvané k prasknutí a stává se, že nejdou otevřít. Jednoho večera jsem chtěl na rušné ulici vybrat schránku, jenže ona nešla otevřít. I přes mojí opakovanou snahu se mi jí nedařilo otevřít. A tak jsem do ní začal zuřivě bušit, ale opět to nevedlo k jejímu otevření. Mé bušení a už i hlasité klení přilákalo pozornost mnoha kolemjdoucích. Za okamžik jsem zjistil, že skupina přihlížejících se rozrostla a někteří dokonce měli v rukách fotoaparáty. V tu chvíli mi došlo, že se stávám tak trochu turistickou atrakcí, načež fotoaparáty zaznamenaly, jak pošťák buší rukama a kope botou do schránky, která se poté konečně otevřela.
 Když je větrno a ulicemi se prohání vítr, je vybírání schránek dost obtížné. Vzpomínám si, jak jsem za větru otevřel schránku, která byla plná listovních zásilek. A poté se kolemjdoucím naskytl pohled na letecký den v podání dopisů a pohledů, které honí a chytá nadávající pošťák. Pokud by to někdo pohotově fotografoval nebo filmoval, tak by to byly velmi zajímavé momentky i záběry.