Když se paří

Tak je veselo, ale pak ty následky o)))

Tomáš nevěřícně hleděl na předsíň, na jejímž koberci se válelo velké množství obleků. Nad nimi běhal sem a tam jeho otec, přičemž se holil a občas se prohlížel v zrcadle koupelny.
„Ještě štěstí, že je máti v lázních. To by bylo křiku!“ poznamenal Tomáš.
„Hele, nech si ty poznámky. Nemám čas!“ vyhrkl otec.
„Co se děje? Snad nevyrážíš do víru nočního života?“
„Tak trochu,“ řekl mu otec, který usilovně něco hledal ve skříni.
„Že by nějaká kraváťácká diskotéka pro starší?“
„Hele, nebuď drzej,“ ozval se zpoza otevřených dveří skříně otcův hlas, načež se objevil v džínách.
„Jejda! Já tě zase po dlouhých letech vidím v jiným oblečení, než je kvádro,“ pronesl Tomáš.
„Mám voslavu s kolegy z práce.“
„No, to je tedy překvápko. Aby to nedopadlo jako tenkrát. Jak si skončil v podroušeným stavu na tom zakotveným parníku.“
„Hele, ty si taky pěkně vyváděl, když si se párkrát napil.“
„A na jakou muziku jdeš?“
„Rozhodně nejdu na nějaký to, duc, duc, co chodíš ty."
„Já už nějaký čas chodím jinam. A tam hrajou perfektní oldís písničky i s videoklipama.“
„To musí bejt stejně šílená muzika. Tak já jdu. Někdy zejtra na viděnou,“ řekl otec a za chvíli rychle odešel z bytu. Tomáš stále nechápal toho, čeho byl svědkem a přitom vytušil, že otec zítra bude vypadat velmi nezvykle.
 O několik hodin později Tomáš s kamarádem Jirkou přehlížel dost zaplněný parket všelijak kroutícími se lidmi v barevných světlech diskotéky. Přitom se občas zadíval na velké plátno, na němž byly promítány k znějícím písničkám videoklipy.
„Tady to je fakt super. Některý písničky znám jen z radia. A tady díky těm klipům to má úplně jinou atmosféru,“ mínil Jirka.
„Kam se hrabe na tohle ta díza, kam jsme chodili předtím. Vidíš támhle ty dvě, co tancujou u podia? Už je delší čas pozoruju. Jsou tu sami. Tam se k nim přifaříme, ne?“ řekl Tomáš.
Oba se za okamžik počali prodírat tancujícím davem až k podiu. Mezitím se sálem rozezněla další písnička od skupiny Boney M s názvem Rasputin. Tomáš hned začal hopsat, ale náhle mu na podlaze podjely nohy. Než se nadál vletěl mezi obě tančící dívky, přičemž sebou strhl i Jirku. Pak těsně u podia skoro na sobě ležely čtyři zmítající se postavy. Sotva se Tomáš postavil, tak ke svému úžasu spatřil na okraji podia předvádět kozáčka svého otce. Ten vzápětí ztratil rovnováhu a přepadl přes okraj. Žena, co tancovala vedle něho, se ho snažila zachytit, ale i ona spadla. A pak bylo k vidění několik zmítajících se postav.
„Nazdar tatí! Co ty tady?“ vyhrkl překvapeně Tomáš.
„Čauves Tome! Tady to pěkně žije!“ vykřikl alkoholem posilněný otec a i se ženou vylezl zpátky na podium a Tomáš jen zíral s otevřenými ústy. Zanedlouho se mu však otec ztratil z dohledu mezi roztančenými lidmi. 
 Tomáš dorazil domů jako tradičně hodně pozdě k ránu. Otec mu někde zmizel ve víru oldies párty, a tak nezvykle usínal sám v bytě. 
 Když se kolem poledne vzbudil, tak opatrným a pomalým krokem došel na záchod. V předsíni uviděl na koberci boty a pohozené oblečení. Bylo mu jasné, že otec je už doma. O několik hodin později ho opět uviděl, jak ve spodním prádle vrávoravě došel do kuchyně. Na obličeji měl slupky od okurky, přičemž hlasitě vzdychal.
„Tak to si slušně kalil!“ řekl mu s úsměvem Tomáš.
„Mně snad praskne hlava,“ vysoukal ze sebe otec.
„Máti by se divila.“
„Hele, zůstane to jen mezi náma, jo.“
„Jasně. Budu mlčet jako hrob. To byla pěkná fešanda, co si s ní juchal.“
„To byla kolegyně z práce. Jééé… moje hlava,“ zaskuhral otec a pomalu si to zase namířil do ložnice. 
 O týden později v pátek večer se chystal Tomáš zase na oldies párty a přitom z kuchyně letmo sledoval zprávy. Náhle zbystřil pozornost, když zahlédl v televizi záběry sálu, který dobře znal. Překvapeně se na obrazovku zadíval a zaposlouchal se do toho, co mluvil reportér. „…blíží se páteční půlnoc a sál je zcela zaplněn tance chtivými lidmi. A jak vidíte, na hity ze sedmdesátých, osmdesátých i devadesátých let dvacátého století chodí lidé hned několika věkových kategorií.“ A vzápětí se na obrazovce objevil roztancovaný otec  s kolegyní z práce. Tomáš nakoukl do obývacího pokoje, ve kterém seděli na gauči rodiče. Matka s otevřenými ústy hleděla zkoprněle na obrazovku a otcovi ztuhly rysy obličeje. Hned na to v předtuše rychle blížící se bouře prošel kuchyní do předsíně. Pak už jen ve dveřích na chodbu zaslechl přísný hlas matky.
„Co si tam dělal! A kdo to byl!?“