Jak jsem začal fotografovat Prahu

Také rádi fotografujete? Já jsem si zavzpomínal na tu dobu, kdy jsem začal fotografovat Prahu.

Když jsem si v roce 2003 koupil digitální fotoaparát, tak jsem se rychlostí stisknutí spouště vrhnul na fotografování. Ale moje představa, že budu mít povedené fotografie, vzala rychle za své. Mnohé snímky byly neostré, rozmazané a zachycené objekty na nich padaly na tu či onu stranu nebo jim část chyběla. A když jsem na jedné fotografii spatřil vyděšený obličej, který dost často vídávám v zrcadle, tak mi došlo, že takhle dál fotografovat nelze. Fotografické nadšení mě na nějaký čas přešlo a fotoaparát ležel zavřený v šuplíku. Ale náhoda tomu chtěla, že jsem ve své knihovně objevil zastrčenou knihu fotografií Ladislava Sitenského. Fotografie Prahy i přírody mne fascinovaly, což mělo za následek, že jsem se opět vrhnul na fotografování.   Poněkud opožděně jsem si uvědomil, že jestli chci mít povedené fotografie, co nebudou vypadat obyčejně, tak se budu muset pořádně dívat kolem sebe. A též mi došlo, že někdy musím vstát brzo ráno a jít někam fotografovat. Anebo vyrazit na lovení snímků večer či v noci. Tudíž jsem začal za přijatelného počasí courat Prahou přes den, v noci, ráno i večer. Což o to, neměl jsem problém toulat se za ranního úsvitu nebo za soumraku ulicemi a nábřežími staré Prahy. Ale záhy jsem si uvědomil, že pořád fotografuji obyčejně a snímky nejsou ničím zajímavé. A tak jsem tedy začal pravidelně chodit do knihkupectví i antikvariátů, kde jsem trávil spousty času nad knihami starých i novějších fotografií Prahy. Následně se ze mne stal něco jako prohlížet a osahávač stránek knih, přičemž jsem tzv. objevil Ameriku. A to v podobě fotografií Josefa Sudka, Karla Plicky a mnoha dalších fotografů 20. století i konce 19. století. Poté jsem začal usilovně přemýšlet, jak fotografovat podobně, ale svým stylem. Současně mi došlo, že mnohdy lépe vyzní černobílý snímek, než barevný. Byl jsem rozhodnutý ze sebe po fotografické stránce vyždímat maximum a zkusit trochu zachytit tajemnou atmosféru Prahy.   Lehce se mi to řeklo, těžko se mi to dělalo. Uvědomoval jsem si, že musím na tzv. profláknutých místech hledat něco neobvyklého a být tam i v určitý čas. Též mi došlo, že hodně záleží na úhlu pohledu, na světelných podmínkách a také na mé schopnosti zavčas stisknout spoušť, když nastane vhodný okamžik. A trochu jsem i doufal, že budu mít štěstí, což je při fotografování též potřebná věc. Ke svému úžasu jsem pojednou objevoval na místech, která jsem už předtím znal, zcela nové věci. Fascinovalo mne, že stejné místo má jinou atmosféru ráno, večer, za mlhy a v noci. A tak jsem postupně intenzivním fotografováním začal poznávat opětovně Prahu, majíce snahu zachytit její krásnou i tajemnou atmosféru. Vltavou však proteklo mnoho a mnoho vody, než jsem si mohl říct, že aspoň trochu umím fotografovat. A někdy příště napíši o mých nočních fotografických toulkách Prahou, což je na samostatný článek. 1-Místo fotografování Chotkovy sady 3-Staroměstské náměstí 4-Sousoší-Karlův most 5-Podloubí-Městská knihovna-Mariánské náměstí-Staré Město 7-Fotografováno z Dvořákova nábřeží-Staré Město 9-Fotografováno na Hořejším nábřeží-Praha 5 10-Místo fotografování kopec Petřín¨ 11-Ulice Na Slupi- Praha 2 12-Místo fotografování-náplavka Dvořákova nábřeží-Staré Město 14-Fotografováno z Kampy 17-Fotografováno na Kosarikově nábřeží-Praha 1 18-Fotografováno ze Střeleckého ostrova 20-Místo fotografování-Náměstí Míru-Praha-2 21-Fotografováno v ulici U Lužického Semináře-Malá Strana 22-Fotografováno z Kampy 23-Místo fotografování Saská ulička-Malá Strana 24-Fotografováno z náplavky nábřeží Na Františku-Staré Město 25-Fotografováno z Novotného Lávky-Staré Město 26-Místo fotografování-Mostecká ulice-Malá Strana 27-Fotografováno z Palackého mostu-Praha 2