Když už se má osamělost dotkla stropu bytu, v němž bydlím, tak jsem se rozhodl pro seznamování po Internetu. Nejdříve jsem začal dělat virtuální rozruch na jistém chatu, co byl zaměřen na seznamování. A jak už to bývá, propadnul jsem chatování, jen to virtuálně hvízdlo. Do svého profilu jsem umístil fotku, na niž nevypadám tak blbě a snažil jsem se vyplnit po pravdě téměř všechny kolonky. A tak si asi mnozí pomysleli, co je to za bláznivého pošťáka.
A jak šel tak čas, tak jsem začal plně chápat, co je to být chatovým závislákem. Též jsem plně pochopil pojem dvou slov-virtuální kamarádi. Ke svému úžasu jsem virtuálně krafal o všem možném a i dost o blbostech, což mne přivedlo k myšlence, že začínám blbovatět.
Mojí hlavní snahou bylo však se pokusit seznámit. A to se začaly dít věci. Některé ženy mně hned vynadaly, co je vůbec oslovuji, z čehož jsem usoudil, že můj pravdivý profil je nenadchnul. Také jsem na onom chatu narazil na nymfomanky a tzv. virtuální sex mě překvapil a v jednom případě se přenesl do reality. Po tomhle sexuálním úletu jsem začal nabývat dojmu, že neoslovuji na Internetu ty pravé. K mému překvapení jsem z nějakého důvodu přitahoval rozvedené i nerozvedené mladé ženy s dětmi. Na obzoru se tedy začalo rýsovat další dobrodružství a v hlavní roli jsem měl být já s některou z oněch paniček. A tak s jednou nastal krátký rozruch, který začal setkáním v jedné pizzerii, kde nás v noci zamkli. Pak následovala návštěva poutě, kde kvůli mému blbému výrazu obličeje zastavili jednu atrakci, a vše bohužel skončilo vzhledem k okolnostem, co nastaly.
Po obrovském zklamání jsem se nějaký čas seznamkám na Internetu vyhýbal, ale když v reálném životě seznamování končilo fiasky, tak jsem se znovu vrhnul do toho virtuálního. S odhodláním najít si tzv. tu pravou jsem začal být aktivní na jistém seznamovacím serveru. A začal jsem oslovovat jednu mladou ženu za druhou, načež nastalo seznamovací show. Opět jsem dostal od některých vynadáno, co si je vůbec dovoluji oslovit a že nejsem jejich typ. Velkým problémem bylo vůbec se s někým sejít. Některé ženy mě přiváděly v úžas tím, že i po mnoha týdnech dopisování si ani o víkendech na mne nedokázaly najít čas. Poněkud pozdě mi došlo, že některé jsou mistryně ve výmluvách, proč údajně nemají čas. A tak jsem pochopil, že jsem za blbce.
Jiné však po čase přeci jen souhlasily se schůzkou, což znamenalo, že se z virtuality přesuneme do reality. Avšak jaké to bylo pro mne překvapení, když na místo schůzky ta dotyčná nepřišla a nebrala mi ani telefon. To se mí stalo vícekrát a měl jsem takové tušení, že mne odněkud zdálky sledovaly a z nějakých důvodů kvapně odkráčely pryč. Možná se mne na dálku lekly o)))
Naštěstí s jinýma se schůzka uskutečnila a proběhla celkem dobře, ale asi jsem na ně nezapůsobil, tak jak si představovaly. A většinou se už žádné další rande s nimi nekonalo. Zvláštní pocit má člověk, když se má sejít s někým, o němž neví, jak vypadá. To jsou tzv. schůzky naslepo. Když jsem na smluveném místě v těchto případech na tu určitou osobu čekal, tak mi v hlavě kolovalo přehršle otázek. A hlavně ta, jak ta dotyčná bude vypadat. Šok jsem naštěstí nikdy nezažil a jedna taková schůzka znamenala začátek nového vztahu, o který jsem se strašně dlouho snažil. A překvapení bylo to, že ona bydlela jen o dvě ulice dál od domu, kde mám byt. Za to snad mohl Osud. A možná, že také zařídil, že tenhle vztah neměl dlouhého trvání. Držím se však hesla-Nevzdávat to a zkoušet to v reálu i virtuálně. A tak nikdy neztrácejte naději na další vztah, i když to vypadá, že u vás nastal soukromě konec světa.
