Zelená na odstřel

V posledním svém příspěvku na blogu jsem popisoval vliv mediálních kampaní na veřejné mínění. Ani ne pár dní po odeznění jedné z nich se objevila nová. Deník MFDNES a jeho internetová odnož idnes.cz nám ve čtvrtek naservírovali naprosto skandální odhalení, že Ondřej Liška za doby svého působení na ministerstvu školství přihrával svým zeleným kamarádům peníze z Evropských fondů.

Článek je zde a oficiální reakce a vysvětlení Ondřeje Lišky zde.

Zpráva vydržela nebývale dlouho mezi hlavními zprávami, ačkoliv nepracovala s žádným utajeným kostlivcem ve skříni, spíše si jen pohrávala s čísly a informacemi, tak aby ve výsledku zanechala dojem, že "ti Zelení zase dělají něco nekalého". Člověk by si řekl, že takové zprávy, které se tak okatě snaží pošpinit určitou stranu nebudou mít větší efekt. Nicméně opak je pravdou. Proč?

Jednou jsem se o SZ dohadoval s kamarádem, s kterým jsem studoval na VŠ. Inteligentní člověk, žádný omezený hlupák, přesto přes svou nenávist vůči Zeleným nedokázal uznat legitimitu této strany a zapochyboval, že ji normální člověk může vůbec volit. Snažil jsem se tomu přijít na kloub. Co se skrývá za onou nenávistí, že někdo prohlásí Zelené za ještě větší zlo než komunisty? Čekal jsem tak trochu výčet všech "zelených nesmyslů" a odůvodnění, proč jsou to nesmysly, či konkrétní špatné kroky SZ ve vládě. Nakonec jsem se však dozvěděl, že Zelení jsou vlastně OK, že ale jen ta "Jaques je hysterická nána" a že ta její "promyšlená kampaň do Poslanecké sněmovny byla trapná" a že "kvůli ní musel odejít ten policajt". Video z dávného incidentu jsem viděl a uznávám, že pištící Jaques byla k nevydržení, nicméně viděl jsem tam také policistu, který svou situaci naprosto nezvládal. Ale to už je jedno...

Kamaráda jsem se zeptal, jestli tomu dobře rozumím, že navždy zavrhnul politickou stranu, jen kvůli jednomu incidentu a připomněl mu Topolánkovo teatrální chování před novináři s jeho synem, či nespočetné Paroubkovy ufuněné tiskové konference a jeho slavné "pánové, přiznejte si, kdo z vás to má". Výčet prohřešků a pochybení těchto pánů a stran, jejímiž jsou předsedy, je zdánlivě nekonečný. Tím nechci odvádět pozornost od problémů Zelených a ukazovat na chyby druhých, tak jak to bývá již v politice zvykem, jen mi přijde krajně nefér neměřit všem stejným metrem.

Avšak osobně si myslím, že vedle tohoto "skandálu" Kateřiny Jaques se na náhledu mého kamaráda na SZ podílelo i pravidelné upouštění antizelených hysterií do společnosti z úst Václava Klause, jehož je kamarád příznivcem. Zelení jsou tak u těchto lidí vnímání ne jako někdo, kdo se snaží uchránit naše životní prostředí, ale především jako někdo, kdo nám chce vzít, Václavem Klausem neustále omílanou, svobodu. Jakkoliv je to slovo v dnešní době vyprázdněné, stále ho máme spojeno s pozitivními pocity. Toho, kdo nám ji tedy chce vzít, vnímáme negativně.

Kamarád je tedy typickým konzumentem zpráv hanících Zelené (jakkoliv - oprávněně či neoprávněně).

Na druhé straně stojí média, která se plácají v celosvětové krizi tiskovin, kde i takové věhlasné tituly jako New York Times nebo Washington Post upadají do červených číslech. To především díky značnému úbytku čtenářů, kteří postupně přechází na neplacené zprávy z internetových zpravodajských portálů. Problém se jen výjimečně daří vyřešit, většina řešení ale selhává. Chce-li deník na svoji internetovou verzi zavést poplatky, návštěvnost klesne a tím i výnosy z reklam. V neutěšené situaci pak na kvalitní zpravodajství nezbývá moc peněz. Internetové zpravodajské portály tak často jen přebírají zprávy z tiskových agentur, jimž mění nadpisy na co nejvíc chytlavé, aby nalákaly maximum čtenářů. Sami čtenáři, kteří se chtějí ve spěchu informovat, dostávají portály pod tlak. Ti musí témata více bulvarizovat, aby zdlouhavými a nejasnými informacemi čtenáře nezdržovali. Zmiňovaný článek MFDNES/idnes.cz je buď dílem snahy vytvořit aféru, která by zaujala velký počet čtenářů, nabízí se však i možnost, že byl vytisknut na objednávku. Krize tlačí deníky ke zdi a ti své díry v rozpočtech musí nějak zacelit. Je to sice závažné obvinění, ale co si budeme nalhávat, zmíněný článek je až moc průhledný. Pár měsíců před volbami a chvíli po ostré kritice zájmů těžařů a energetiků, které by u lidí mohli vzbudit sympatie nebo alespoň nepříjemné otázky, se objeví článek se zdánlivě skandálním odhalením, které v konečném důsledku není skandální ani trochu. Ukázalo se, že vše proběhlo v rámci stanovených norem a standardů programu Evropské komise a navíc bylo o rozdělení peněz rozhodnuto až po odchodu Ondřeje Lišky z ministerstva.

Občas zoufalá média a po skandálech dychtící čtenáři zapřičiňují, že se tyto články objevují a dokud je někdo nezastaví (třeba Ondřej Liška soudní cestou), objevovat se budou i nadále.

Uvidíme, jestli tyto pokusy sestřelit zelenou barvu z politické palety budou nakonec úspěšné či nikoliv. Určitě by to byla škoda. Pro ty, kteří se mnou nesouhlasí: příště může být odstřelena právě vaše strana, až nám tady nakonec zbudou dvě křišťálově čisté strany - neschopní populisté a všehoschopní korupčníci.