Konkrétní, snadné a účinné řešení korupce

Korupce je vážný problém. Díky mnohým kopupčním aférám, dnes tak často omýlaným v médiích, jí takto dnes kromě odborníků začla vnímat i širší veřejnost. Tím vznikla u voličů velká poptávka po politických řešeních tohoto problému. Na tuto poptávku okamžitě zareagovaly všechny politické strany a začaly sypat z rukávů jedno řešení za druhým. Za takto vzniklé situace existuje velká šance, že se s problémem korupce po dlouhé době pořádně pohne. Nemáme se však naopak obávat nepromyšlených, na rychlo spíchnutých či rovnou populisticko-prvoplánových řešení? A nebo se dnes jedná pouze o klasické tlachání, které po volbách vyjde opět do ztracena? Nedočkáme se za 4 roky alibistických povídaček o tom jak "my jsme navrhli, ale oni zamítli" (přičemž navrhnout něco, co je pro protistranu naprosto nepříjatelné, nese stejný díl viny, jako odmítat a hatit snahy jiných)?

Nepamatuji si, že by byl tlak na řešení korupce kdy býval ze strany voličů větší. Veřejnost si žádá konkrétní kroky a tak jsou politici nuceni místo zaběhlých frází 'o potřebě vytvoření protikorupčního prostředí a potřebě udělat vše křišťálově průhledné' předkládat specifické návrhy a způsob jak a kdy je prosadí. Jenže tento tlak má i svou odvrácenou stranu mince. Politici se snaží využít nastalé situace a předhání se, kdo navrhne radikálnější, líbivější či jednodušší řešení a přetavit tak své návrhy ve volební preference. Každá strana se snaží přijít se svým originálním návrhem a prakticky neexistuje, že by jedna z nich podpořila návrh strany jiné, místo toho se spíše snaží ostatní návrhy shodit. Je možné se ale vůbec v nastalé změti návrhů vyznat? Který návrh je ten správný? Volič, který se mnohdy nevyzná v jednotlivých problémových zákonech, sotva pochopí, co určité návrhy mohou znamenat do důsledků a jaký opravdový efekt budou mít v praxi. Nakonec tak zůstává pouze u dojmů, jaký na něj reprezentanti jednotlivých stran se svými rétorickými schopnostmi udělali.

Je však toto politické soupeření v tomto případě na místě? Nevzejde z tohoto klání nakonec sada líbivých řešení, které v konečném důsledku přinesou více potíží než užitku?

V minulém článku na blogu (zde) jsem již nakousnul, jak politici obhajují zájmy různých společenských skupin. Řekněme - zjednodušeně, že máme u nás v zemi tyto skupiny: živnostníci, malé a střední firmy, velké firmy, střední třída a sociálně potřební. Každá tato skupina má své zájmy a ty jsou často v rozporu se zájmy skupin jiných. Je naprosto legitimní, že politici, zastupující zájmy těchto skupin, svádí politické boje o prosazení právě těch svých zájmů na úkor zájmů jiných. Proč ale takto soupeřit v případě korupce? Nejde snad o problém, jehož vyřešení si přejí všechny skupiny(tedy kromě v korupci zainteresovaných politiků a úředníků)? Pro jednou by se strany mohly povznést nad své politické rozpory a přestat si přihřívat svou stranickou polívčičku a podpořit jednotné řešení bez nároku na zásluhy. Avšak něco jako "souhlasíme s návrhy strany A a strany B a budeme s nimi spolupracovat na jejich schválení" asi v nejbližší době neuslyšíme.

Není však potřebné zatěžovat stranické mozky vymýšlením návrhů řešení. V Čechách je spousta odborníků a neziskových organizací, kteří se problémem korupce zabývají dlouhodobě, kteří detailně znají jednotlivé korupční kauzy a chápou jejich příčiny, a kteří ví, jaká je situace v zahraničí a jak korupci řeší tam. Nejsnadnějším a nejúčinějším řešením korupce by tak bylo přizvání těchto odborníků k tvorbě konkrétních úprav problémových zákonů a využití jejich znalostí pro analýzu ostatních podnětů korupce. Problém korupce totiž neleží jen v nedokonalých zákonech, ale také na nízké míře samostatnosti a nezávislosti orgánů prošetřující případnou korupci - policii, státním zastupitelství a soudech. V tomto případě však nelze aplikovat rychlé a snadné řešení a nelze jej vynutit zákonem(to záleží spíše na politicích a míře jejich zasahování do řízení těchto institucí).

Shrnuto a podtrženo - pro správné vyřešení korupce by neměli politici brát tento problém jako rukojmí svých politických bojů a k řešení by měli přizvat odborníky této problematiky znalých. Vím, takové řešení je značně zidealizované a v dnešní době prakticky nereálné. Avšak do nedávna ve volebních programech většiny stran byly o korupci jen bezobsažné fráze, které nynější tlak veřejnosti mění v konkrétní návrhy. Možná se tak stejně jednou veřejnost bude dožadovat nadstranických řešení těchto apolitických témat a politici se poté svorně domluví na jednotném, úplném a odborném řešení.