Jak naslouchat politikům?

Ve středu odstartoval speciálem Otázek Václava Moravce (OVM) maratón předvolebních politických diskuzí. S přibližujícím se termínem konání voleb se intenzita těchto diskuzí bude zvyšovat. Co si z těchto diskuzí ale vzít, aby nakonec nezůstalo jen u dojmů a sympatií respektive antipatií? Jak politikům naslouchat?

Již nějaký čas nejsem pravidelným divákem politických diskuzí a to z toho důvodu, že je již více nepovažuji za nosný zdroj relevantních informací. Zapříčinilo to velmi časté zvaní tehdejšího ministra zdravotnictví Julínka a jeho stínového kolegy Ratha do studia OVM v době zavádění zdravotnických poplatků. Tito dva pánové dovedli politické blábolení do takového extrému, až mi došlo, že z úst politiků budu rád, když se dozvím alespoň půl pravdy. Tato bezobsažná a zdánlivě nekonečná diskuze nepřinesla žádné smíry, kompromisy ani částečné uznání argumentů oponentů tou či onou stranou. Divákovi nakonec zbyly jen a pouze dojmy a emoce, podle kterých poté vybíral ve volbách.

Politici nejsou žádní experti, kteří nám předkládají ověřené, odborné a objektivní informace. Konkrétní politik hájí své zájmy, zájmy své strany nebo zájmy skupin na stranu napojených (v ideálním případě jen ideově). Politici nám sice sdělují informace, ale jen ty, které zapadají do jejich scénářů a které obhajují jejich zájmy. V těchto souvislostech musíme vnímat jejich proslovy, komentáře či poznatky. Můžeme tak z jejich komentářů vyčíst, co se snaží obhájit, z čeho se snaží vybruslit a hlavně - co se do budoucna chystají provést s určitými problémy (korupce, energetická koncepce, volební zákon,...). Více by si toho divák od politiků ale brát neměl.

Český stát dlouhodobě sužuje několik problémů a nyní před volbami se objevují další a další a divák nemá čas a sílu plnohodnotně se o všech těchto problémech informovat. Politici tyto problémy zjednoduší tak, aby byly srozumitelné všem, nicméně toto zjednodušení s sebou nese velké riziko manipulace. Přijmout politiky nabízené zjednodušení není ta správná volba. V konečném důsledku totiž jeden politik obviňuje a druhý se obvinění brání a oba přitom používají rétorických kliček a fint jak diváka přesvědčit, že "pravda" je na jejich straně. Nevyhrává tedy znalost problému a relevantnost předkládaných informací, nýbrž  rétorické dovednosti. Pak se může stát, že arogantní demagog převálcuje v diskuzi plachého odborníka, který není v rétorice sběhlý, a tato výhra se pak stane předobrazem konečného výsledku voleb.

Dnes jsem se po dlouhé době na OVM podíval a uvedl bych dva příklady, kdy výroky politiků nepoužívat jako konečné vysvětlení daného problému. Účinkující: Mirek Topolánek a Miloš Zeman. Z úst Miloše Zemana jsme se kupříkladu dozvěděli (po té, co se upřímně zasmál zmínce o Lukoilu), že žádné napojení firmy Lukoil na jeho stranu SPO neexistuje. Darované peníze lobisty Lukoilu jsou z jeho soukromých financí a žena Miloše Zemana ani Lukoil nezná. Zájem Miloše Zemana přinejmenším je, aby se o nepopulárním napojení na ruskou firmu přestalo mluvit, proto tuto celou problematiku zlehčil a vše posadil do značně laškovné polohy. Takto sympaticky podanému vysvětlení by mohl divák podlehnout a použít ho jako zdroj informací pro tuto problematiku, což by byla chyba. Informací o propojení ruských zájmů se stranou SPO je dost a divák, kterého tato problematika zaujala a chtěl by Miloši Zemanovi i uvěřit, by měl jeho tvrzení s těmito informacemi konfrontovat.

Z druhého konce stolu pak Mirek Topolánek neustále podlézavě nadsazoval osobu Miloše Zemana nad Jiřího Paroubka, až si člověk říkal, jestli to má zapotřebí. Ano, měl. Asi to byl nesnadný úkol, aby v debatě se socialistou neztratil svou pravicovou tvář a přitom vyzvedl kvality svého oponenta. Stejně jak TOP 09 ubírá voliče ODS, doufá Mirek Topolánek, že SPO ubere voliče ČSSD, a proto se snažil svého oponenta co nejvíce velebit. Teoreticky, kdyby se po volbách z těchto pánů stali přímí konkurenti o premiérské křeslo, z úst Mirka Topolánka bychom asi slyšeli ostřejší hodnocení opoziční smlouvy nebo již zmiňovaného financování SPO Lukoilem.

Po hodinové diskuzi jsem měl pocit, že jsem se opět nic zásadního nedozvěděl. Slyšeli jsme opět obecné tlachy o potřebě boje s korupcí, či jakési neurčité vysvětlení kauzy Gripen. Oba pánové si nad všemi zmíněnými problémy minulosti ukázkově umyli ruce, ačkoliv oba byli premiéry a běh věcí veřejných mohli ovlivnit více než významně.

Tak alespoň díky za vstup pana Havlíčka (místopředseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků), který nás informoval, že 60% obchodníků potvrzuje, že pro získání zakázky ve veřejném sektoru je nutné poskytnout provizi a ta činí nemalých 16%. Uvidíme, jestli se toto číslo po volbách změní.