Jádro problému, slunce v duši

Před pár lety jsem pobýval na kolejích s dvěma příjemnými spolubydlícími. Jednou z jejich oblíbených čiností byly náruživé diskuze o jaderné energetice, především pak o Temelínu. Po pravdě, jednalo se většinou o dosti jednostranné diskuse, kde byly haněni všichni odpůrci jaderné energetiky Zelenými počínaje, přes Jihočeské matky, rakouskými aktivisty blokující hranice konče. Při každé nové zprávě o blokádách hranic se v naší malé obývací buňce rozohnila nová diskuse. Ovšem, bez mé účasti. Neměl jsem dostatek informací, abych k danému tématu nějak výrazně přispěl. Je jaderná energie opravdu nejvýhodnější? Je jedinou smysluplnou možností získávání energie? Jaká jsou její rizika? Kdo jsou odpůrci - opravdu jde jen o fanatiky? A jde vůbec o fanatiky? Kdybych se dnes zůčastnil obdobné laické diskuse, měl bych k tomu pár poznámek.

Uběhl nějaký ten rok a já se stále považuji za laika v otázce energetiky. Uplynulý čas jsem nestrávil v knihách studováním energetiky obecně a té jaderné především, abych poté vítězoslavně přispěchal s jediným správným názorem. Proč tedy číst výplody nějakého laika? Inu, možná proto, že já laik jsem také volič a předpokládám, že v takovéto kombinaci nejsem sám. Blíží se čas renesance jaderné energetiky a my všichni brzy určíme jestli se vydáme po (předpokládané) cestě energetické jednotvárnosti či si dopřejeme trochu energetické diversity. Pokusím se předložit několik především logických argumentů proč se neomezovat pouze na jadernou energii. Logických proto, že, jak jsem již zmínil, považuji se za laika a logika je mnohdy to jediné, o co se laik může opřít, a také proto, že bych nerad zabředávál do nekonečných technických diskusí s anonymními internetovými odborníky.

1. Politici a jejich motivace

První výtka směřuje přímo ke gigantu ČEZ, jehož majoritním akcionářem je stát, za jehož přispění dosáhl ČEZ neohrozitelné pozice na zdejším energetickém trhu. Nemalá podpora daňových poplatníků putovala i na výstavbu jaderné elektrárny Temelín (98 mld. Kč). Odměnou jsou pro nás občany, místo slibované levnější elektřiny, evropské ceny elektrické energie, ačkoliv jí má ČR nadbytek. Tento argument není proti jaderné energetice jako takové, spíše se snaží upozornit na motivaci politiků, kteří někdy tvrdošíně obhajují jadernou energetiku a nabízejí jí jako jedinou možnou alternativu a její realizaci za nevyhnutelnou, přitom se schovávají za argumenty o ekologické a ekonomické výhodnosti. Ekologické sotva, pokud se zatěžujeme jaderným odpad pro elektřinu, kterou ani nevyužíváme a místo toho ji vyvážíme. Výhodné rozhodně, ale pro koho? Ať je to jak je to, politici to vždy myslí upřímně.

2. Výhodnost  výroby energie

Energie získaná z jádra je prezentována jako cenově nejvýhodnější - necelá koruna na 1 kilowatthodinu, oproti necelým 2ma korunám z větrníků a 12ti ze solárních panelů. Jenže do ceny energie vyráběné z jádra nejsou započítány náklady na výstavbu jaderné elektrárny či její případnou dostavbu (v plánu je dostavba Temelínu za 500 mld. Kč) a také náklady na výstavbu a údržbu úložišť jaderného odpadu. Vlády států podporujících jadernou energetiku většinou tyto náklady z velké části pokrývají, čímž jadernou energii dělají nejvýhodnější.

3. Jaderný odpad

Jedním z problémů, který stále není dořešen, je odpad vznikající při zpracování jaderného paliva. Na jeho uchovávání je zapotřebí specializovaných úložišť a prozatím se neví, jak tento odpad zpracovat do neškodné (neradioaktivní) podoby. Z úst zastánců jaderné energetiky někdy zaznívá optimistický názor: "za nějaký čas, věda pokročí a lidstvo si bude s jaderným odpadem umět poradit". Mě osobně tento názor připadá značně alibistický. Jen pohodlně přesouváme zodpovědnost na ty z budoucnosti.

4. Riziko havárie

Ačkoliv jsou dnešní bezpečnostní mechanismy na vysoké úrovni, riziko, ač minimální, tu stále je. Představa padajícího větrníku může být hrozivá, přesto havárii jaderné elektrárny se nic nevyrovná. Lidé by toto riziko měli brát vždy vážně, neměli by se ukolébat vývojem technologií a skutečností "že se již dlouho nic nestalo".

5. Závislost na neobnovitelném zdroji

Jakkoliv je jaderná energetika představována jako jediná smysluplná alternativa získávání energie, jde stále o přeměnu neobnovitelného zdroje na energii. Otázku "Co bude, až zdroje nebudou?" nijak neřeší. Z dnešního pohledu se to může jevit jako rozumné - získávat energie ze zdrojů dokud to jde, dokud jsou k dispozici. Z pohledu našich budoucích potomků to bude bezesporu vypadat úplně jinak. Budeme jim připadat jako zaostalí neadrtálci, kteří, ačkoliv věděli že zdroje jednou dojdou, nové způsoby získávání energie horečnatě nehledali respekive je široce nepodporovali.

6. Geopolitika

Malým státům, které se rozhodli "pořídit" si svou jadernou elektrárnu, se většinou nepoštěstí mít na svém území zároveň i naleziště uranu. Česká republika tyto naleziště má a to celkem rozsáhlé. Nicméně, těžba uranu je v dnešní době dosti omezená a těžený uran nedokáže zpracovat žádná ze zdejších společností. Výsledné jaderné palivo musí být tedy nakonec do ČR dováženo.  Předešlá smlouva s američany vypršela, nyní je uzavřena smlouva na 10 let s rusy. Česká elektřina vyráběná díky ruskému jadernému palivu. Může se to někomu zdát jako módní strašit Ruskem, nicméně je to fakt a já osobně bych se raději vyvaroval závislostem na nevyspytatelném velkém bratrovi.

7. Technologický pokrok

Jako poslední argument jsem si nechal lehkou polemiku. Alternativní zdroje získávání energie se potýkají s nepříliš přesvědčivou efektivitou. Ale, jak efektivní byly první počítače? Počítače, které zabíraly celé místnosti a vydávaly ze sebe více tepla než matematických výpočtů. Uplynulo necelých 100 let a počítač má již každá domácnost, nepoměrně menší a výkonější. Objevují se nové a nové technologie, které posunují výkony počítačů stále výše. Nevěřím, že by se lidem nepovedlo něco obdobného na poli získávání energie z alternativních zdrojů. Ano, první elektrovoltaniky (solární panely) nevyrobily ani tolik energie, kolik se jí spotřebovalo na jejich výrobu, což je ještě dnes oblíbeným argumentem odpůrců alternativních zdrojů. Toto však již dlouho neplatí. Dnešní elektrovolatnika instalovaná na třetinu střechy dokáže získat dostatek energie na pokrytí chodu celé domácnosti(rodinného domu). Toto by např. mohlo být do budoucna ideální řešení pro všechny, kteří se chtějí zbavit závislosti na dodavateli elektrické energie.

Ti pozorní z vás si mohli povšimnout zdánlivého rozporu v argumentech 3 a 7. Na jednu stranu neveřím v dostatečný technologický pokrok, který by nás zbavil jaderného odpadu, na druhou stranu bych se na technologický pokrok s klidem spolehnul. Předpokládám, že kdyby se dal větší prostor alternativním zdrojům, vzniklo by to správné konkurenční prostředí, které by nutilo výrobce zařízení pro získávání energie z alternativních zdrojů neustále zvyšovat jejich výkonost. Motivací by v tomto případě bylo jednoduše získávání zakázek apod. V případě jaderného odpadu jsem také ochoten věřit v technologický pokrok, který by časem problém vyřešil, nicméně nevidím motivaci, která by někoho popoháněla ve snaze nalézt řešní tohoto problému. Proto je také momentálním řešením zahrabat jaderný odpad pod zem a nechat řešení na potomcích.

Myslím, že nemá cenu tajit, že já osobně jsem pro onu cestu energetické diverzity, pro kterou se rozhodlo třeba i sousední Německo a nutno dodat, že toho rozhodně nelitují. Naopak cítím, že omezit se na jeden směr nikdy není dobrý nápad, navíc - v případě jaderné energetiky - né tak výhodný jak je nám předkládáno.

Ať je to jak je to, ať už tento článek přesvědčí či ne, ať už bych tímto své bývalé spolubydlící zvyklal v důvěru v nové zdroje či nikoliv, jedno je jisté. Až budu mít vlastní střechu, pořídím si na ni vlastní elektrovoltaniku.