Člověk už od narození má spoustu přání. Když je malý, přeje si hračky, které jsou vystavené ve výkladních skříních obchodu. Mít vystavený model auta na dálkové ovládání či nejnovější stavebnici je pro dítě to nejdůležitější na světě. Když povyroste, přeje si mít mobilní telefon. Vždyť jeho spolužáci v první třídě už ho mají dávno. A tak roste a roste a s věkem se mění i jeho přání. V dospělosti se ke slovu dostávají i přání bez hmotné podstaty. Chce přátele. Spoustu přátel, kteří při něm budou stát a s nimiž zažije spoustu zábavy. A také lásku. Vždyť láska, to slovo na pět písmen doslova změní průběh našeho dosavadního života a nutí nás dělat bláznivé věci. Bez ní by nebyl život takový, jaký je. A nyní mi dovolte položit otázku. Kdyby Vám dal někdo možnost, tak jako v pohádkách, mít tři přání, které Vám vyplní, která by to byla?
Pokud se zamyslíme nad samotnou podstatou slova přát si, musíme si nejprve položit otázku, v jakých životních situacích si člověk nejvíc něco přeje? Je to právě v těch okamžicích života, kdy Vám něco moc a moc chybí. Když cítíme nedostatek či nespravedlnost života. Přejeme si štěstí, když máme smůlu. Zdraví když jsme my nebo někdo z rodiny nemocní. Úspěch, když vynakládáme úsilí a očekáváme za něj odměnu. Přejeme si kráčet životem s někým po boku nejvíc ve chvíli, kdy se cítíme sami, a není nikdo, kdo by s námi samotu sdílel. Jak je vidět, přání je mnoho. Jak tedy vybrat ona tři a nelitovat své volby? Pokud bych měla tu možnost zvolit si tři přání, která by se splnila, byla by to tato. Přála bych si zdraví pro všechny členy svojí rodiny. Aby je nikdy nepostihla žádná nemoc, se kterou se těžko bojuje. A když už je nějaká nemoc postihne, ať na ní stačí dnešní medicína a léky, které za léta svého vývoje vytvořila. To máme první přání. Nyní je na řadě druhé. Přála bych si, aby byli v životě šťastní. Aby si každičký den našli něco, čemu se můžou zasmát a cítili přitom radost ze života. Protože smích zkrásňuje tváře a prodlužuje život a štěstí je jeho neodmyslitelným průvodcem. Nyní zbývá třetí přání. To třetí a poslední bych chtěla zabalit do dárkového papíru, převázat stuhou a dát každému z rodiny pod vánoční stromeček. Každý z nich si pak bude moci své přání zvolit podle svého. Možná teď, ty čtenáři, pokud si vydržel číst, až do konce tohoto článku namítneš, že jsem vyčerpala všechna tři přání a zapomněla na sebe. Není to tak docela pravda. Mým přáním už od doby, co jsem se naučila psát, bylo, aby články, které píšu, mohly vidět i oči jiných lidí, než jen oči mých rodičů a známých. Myslím, že tohle přání se mi vyplnilo i bez možnosti volby oněch tři. A pokud tě čtenáři zajímají moje přání, jedno ti prozradím už nyní. Přála jsem si, abys přečetl tyto řádky až do konce.
