Půlnoční procházka

O tom, že půlnoční procházky mají svůj půvab, tajemství i nečekaná překvapení.......

Kráčeli si ztichlým městem, náhle pak jediným gestem, ruky sevřel její dlaň, co má stát, tak to se staň. V černotě tmy byli skrytí, když ozvalo se z dálky vytí, vlků, kteří číhají, až svou oběť poznají. Zachvěla se bázní snad, když projel jejím tělem chlad, on přitiskl ji k sobě lehce, však věřit se tomu nechce. Že bez kočáru, černých koní, kráčí tu s ní a jen pro ni, říká, že chce život žít, ztichlým městem stále jít. A tak kráčí dny a roky, slyší pouze svoje kroky, on zná její barvu vlasů, co mají odlesk zlatých klasů. Ona jeho odstín hlasu, co příliš tichý zdál se být, když řekl jí, že v nočním jasu, chci jen s tebou život žít.