Nezapomenutelná chvíle

Trocha poezie o tom, že některé chvíle v životě, trvají sice jen okamžik, ale pamatujeme si je po celý život.

Chtěla přestat vnímat chvíli, kdy k sobě se přiblížili, jeden krok tu vzdálenost, překlenout ji chtěli moc. V očích touha číst se dala, v tom ji něha vystřídala, to když se jí dotkl dlaní, a políbil bez zeptání. Živelně a beze strachu, přivřené rty barvy nachu, v té chvíli i zem se chvěla, snad i černá potemněla. Když jeho rty něžně, sladce, líbaly tu šíji bledou, jak to jiné nedovedou. A kde končí jejich touha? Kdo ví, když báseň je to pouhá...