Vlasy jí čechral večerní vítr, a zavál jí pramen vlasů do obličeje. Pravou rukou si odhrnula neposlušný pramen a kráčela dál. Ulicí, kterou procházela, nikdo nešel. Slyšela jen ozvěnu vlastních kroků dopadajících na asfaltový chodník. Došla až k autobusové zastávce a tam se posadila na prázdnou lavičku. Jindy nabytá zastávka k prasknutí teď zela prázdnotou. V těchto nočních hodinách jen málokdo čekal na autobus. A tak tu seděla a netušila, čeho se záhy stane svědkem.
U zastávky náhle zastavilo auto a z otevřeného okénka vykoukla tvář neznámého muže. Zatajila dech. Začalo jí docházet, jak nebezpečné může být, když je tu sama. Vždyť pomalu nemine den, aby neslyšela o přepadeních mladých žen. Nakonec se zeptal jen na cestu a samozřejmě také, nemůže – li jí někom dovést, pokud mají stejný směr cesty. Zdvořile odmítla. Pocítila neskutečnou úlevu, když světla auta zmizela z dohledu. „Jsem nejspíš moc poznamenaná prací“ řekla si v duchu. Působí totiž jako externí dopisovatelka pro jeden městský deník. Nedávno to byl právě její článek, který upozorňoval na přehnanou důvěřivost žen, které se staly obětí kriminálních činů. Čekala a čas plynul. Náhle její pohled upoutala žena, stojící na protější straně silnice. Měla na sobě úzkou sukni, krátký kabátek a přes rameno tiskla kabelku. Už od ní chtěla odvrátit pohled, když v tom u té dívky zastavilo to samé auto, jehož řidič předtím nabízel svezení právě jí. Ta dívka na protější straně chvíli váhala, a pak, „ženy vy jste vážně nepoučitelné“ nastoupila do auta k neznámému. Novinářka ani nevěděla proč, ale když se auto rozjíždělo, napsala si jeho poznávací značku. Druhý den ráno jí čekala na stole složka s návrhy na nové články. Hned první se týkal zmizení asi třicetileté ženy, ke kterému mělo dojít předchozího dne v podvečer. Žena podle popisu měla na sobě sukni, krátký kabátek, kabelku……Novinářka zatajila dech a hned běžela do kanceláře svého šéfa. Vypověděla mu vše, čeho byla předchozího dne svědkem, včetně napsané poznávací značky. Její šéf, „muž činu“ ihned kontaktoval policii. Všichni se zatajeným dechem čekali, jaký konec, příběh důvěřivé ženy, nakonec bude mít. Nemuseli čekat dlouho. Policie podle poznávací značky vypátrala majitele vozu. Poté dohledala i jeho bydliště a „světě div se“ i onu ženu, která se měla stát jeho další obětí. Onen člověk měl již dříve potíže se zákonem a na jeho trestní rejstřík by rozhodně jedna stránka nestačila. Policie ho zadržela a nyní čeká ve vězení na soud. Zachráněnou ženu policie odvezla do nemocnice na ošetření ran, které jí únosce způsobil. Kromě odřenin a šoku se jí nic vážného nestalo. Vlastně něco ano. To „něco“ na ní i na její okolí bude mít jeden zásadní vliv. Ona ani nikdo z nich už k nikomu cizímu do auta nenasednou. Tento příběh ukazuje, jak lidská důvěřivost může změnit život během několika vteřin. Měl sice nakonec šťastný konec, ale kolik již bylo takových, co ho měly špatný? Kolika ženám musel skončit život jen kvůli tomu, že nastoupili do auta k cizímu člověku? Takže dámy, nesedejte si k cizím lidem, a hlavně mužům, do auta. Může to být to poslední, co v životě uděláte. Život máte přece jen jeden a tak s ním zbytečně nehrajte hazard. Hra totiž nemusí vždy skončit vítězstvím.
