Jak jste si jistě milý čtenáři všimli, ráda a často píši o našem kocourkovi. A tak přidávám další, neméně zajímavý článek, jehož je Tomík hlavním protagonistou. Tedy vlastně ne úplně hlavním. No uvidíte sami.
Náš kocourek měl, až do nedávné doby, zcela pohodlný a ničím nerušený život. Říkám měl, protože nyní je jeho klid poněkud narušen. Ptáte se čím nebo kým? Naše rodina se rozrostla o dalšího člena. Je to chlapeček, takže poměr mužů a žen v naší domácnosti se poněkud vyrovnal. Při jeho první návštěvě u nás ho neminulo ani seznámení s naším kocourkem. Chlapeček zabalený v zavinovačce působil jako křehká panenka. Kocourek ho očichal a přijal do své smečky. Tímto pozitivním postojem nás všechny překvapil, protože se odjakživa bál dětského křiku a breku. Zvláštní tedy bylo, že když se náš malý pustil do křiku, Tomík klidně ležel opodál. Nejspíš poznal, že vážně patří do rodiny a jejím členům je třeba lecos prominout. Jak plynul čas, z křehké panenky vyrostl neméně roztomilý chlapeček, který začal objevovat svět kolem sebe. Když zjistil, že ho jeho malé ručičky a nožičky unesou, začal toho hojně využívat. Za chvíli jsme mu měli co stačit. Takovou rychlost dokázal na "všech čtyřech" vyvinout. Na svých průzkumných výpravách narazil na spoustu, pro něho nových a neznámých věcí. Například trávník na zahradě kolem domu. Na jeho opatrně vystrčený prstíček, kterým zkoumal zelený porost nikdy nezapomenu. Jeho zkoumání se nevyhnul ani náš Tomík. Chlapeček se k němu přiblížil na všech čtyřech. Nejdříve ho bedlivě pozoroval a pak se rozhodl to chlupaté stvoření poznat blíže. A tím skončil Tomíkům klid a začalo jeho neúnavné pronásledování ze strany našeho chlapečka. Kam se Tomík hnul, byl následován vřískavým pokřikem a párem dychtivých ručiček. Oproti chlapečkovi má však Tomík jednu výhodu. Může se schovat do míst, kde na něho ony ručičky nemohou. Takže nyní většinu času tráví ve skrýši jako je prostor za skříní v obývacím pokoji nebo televizí. Tam se schoulí z dosahu toho malého stvoření. Kdo ví, co si o něm kocourek myslí. Takže nyní má náš Tomík po klidu. Tedy vlastně ne úplně. V době, kdy doma chlapečka nemáme, si může užívat nerušeného odpočinku. Ale prázdniny se blíží a to u nás jistě nějaký čas stráví. Tomíka tedy ještě čekají perné chvilky. Má ale jednu výhodu. Protože je to Britský modrý kocour šedé barvy, víc už zešedivět nemůže. Tedy, aspoň doufám.
