Jeden den

Bála se otevřít oči. Myslela, že když to udělá, neuvídí ho vedle sebe. Místo něho tam bude jen plyšový medvídek, kterého objímala, když neměla jeho. Nakonec se zhluboka nadechla............ a otevřela oči........

................a on tam byl. Kdyby chtěla, dotkla by se jeho tváře. Tak blízko byl. Dívala se, jak spí. Kéž by ta chvíle nikdy neskončila....ale čas běžel...... Svítá. Zalila dva hrnky kávy, zhruba do tří čtvrtin horkou vodou, zbytek dolila mlékem. V tom jí kdosi objímá kolem pasu. Je tak blízko a ona přivírá oči.....Je to jako sen...... Slyší jeho hlas, když se s ní loučí, před odchodem. Zůstaň ještě chvíli....napadne ji, ale v tom okamžiku už slyší startovat auto a chrupot kamínků na příjezdové cestě.... Je večer.........v krbu praská oheň, na stolku v obývacím pokoji stojí dvě sklenice vína......jsou si tak blízko......a čas se zastavil.......jsou jen oni dva.......a jeden den......ten který navždy zůstal v jejich mysli..........byl jako sen......nebo to byla skutečnost?