Básnička úvodem - aneb poezie další střídá

Když už není o čem psát, je snad lepší jíti spát, ve snu najdeš inspiraci, k další tvojí tvůrčí práci. Takže píšu básničky, a místo slov písničky, broukám si jen melodie, o tom, jak se život žije.

Víno v kapkách deště stéká, když na tebe někdo čeká, v dešti skrytý pod deštníkem, tvrdí, že není viníkem, který, lže ti, krade, mlčí, neosuší tvoje oči, když se plní slzami, a když nebe nad námi, zatáhne se do šera, a když plamen do běla, rozpálí tvé dlaně zkřehlé, on stojí tu a už se nehne, je ve stínu skrytý nocí, jistý si svou pevnou mocí, nad tebou i nad námi, a tím že by rozstály, ledovce co zubem času, tají snad za slunce jasu, za tepla i v době chladu, neměj nikdy pocit hladu, vždyť hlad je žízeň převlečená, to pravda je a lhát se nemá, učíme už děti malé, něhou, láskou vychované. Však nyní rýmy docházejí, tak loučím se bez otálení, na polštáři s hlavou ležím, měj hezky já už běžím.