Pro ideologii i praxi komunistů bylo charakteristické, že pod záminkou pokroku a vítězství jejich „spravedlivé věci“ se neštítili jakéhokoli podvodu, lži, loupeže, či jiného, ještě brutálnějšího zločinu (vraždy i genocidy nevyjímaje). Je smutnou skutečností, že jejich přesvědčení, že „účel světí (jakékoli) prostředky“ bylo propagováno ve všech kulturních zemích světa elitami - dlouhou řadou vysoce vzdělaných lidí, často s ctihodným rodinným zázemím. Takto se projevovala většina levicové inteligence a umělecké „avantgardy“ 20. a 30. (i 40. a dalších dekádách) let minulého století. Je možno říci, že do značné míry právě tato zrada intelektuálních elit a jejich vytrvalé a dlouhodobé ovlivňování veřejného mínění (= ohlupování lidí) umožnila v mnoha státech nástup komunistů k moci a následný útlak mnoha národů světa. Komunizmus a levičáctví obecně vyhovovalo těmto volnomyšlenkářům jako ideologie, která jim obhájila a zdůvodnila jejich představu svobody, především v oblasti sexuální volnosti (pohlavní komunizmus).
Když pak tito „kavárenští komunisté“ byli konfrontováni s realitou „diktatury proletariátu“ (rozuměj stalinistické mafie), většinou se nestačili divit. Samozřejmě, ti s nejohebnější páteří (jako u nás V. Nezval, J. Werich, A. Hoffmeister a mnozí další), bez mrknutí oka dali své „tvůrčí“ schopnosti ve prospěch krutého stalinistického režimu. Doslova vyměnili svobodu a pravdu za „mísu čočovice“. Zůstali jeho opěvovateli a podpůrci, ačkoli mohli pozorovat, jak semlel řadu jejich uměleckých přátel a souputníků, z nichž mnozí skončili na dlouhá léta bez možnosti důstojné existence, v těžkých žalářích, či byli rovnou popraveni.
Přesto tento starý levičácký jed znovu a znovu otravuje další generace intelektuálů a umělců. V 60. letech vedla tuto levicovou „avantgardu“ mládež především ve Spojených Státech, ale i v západní Evropě. Byla na ni nabalena řada velmi vlivných lidí – hudebníků, výtvarných umělců, básníků, spisovatelů, politicky se angažujících skupin (jako byly feministky či bojovníci proti rasové segregaci) jejichž hlavním krédem byl protest proti establishmentu, proti pokrytectví starších generací. Jedna z jejích tehdejších nejslavnějších protagonistek, umělkyně, zvaná Ultra Violet, na tehdejší dobu vzpomíná ve své knize Má léta s Andy Warholem: „Prošla jsem mnoha nebezpečími, abych mohla vyprávět tento příběh: Abych vyprávěla o psychické i sociální devastaci, zbloudilých záměrech, skupinovém sexu, hedónizmu in excelsis, o filmech, jejichž účinkující byli sjetí drogami a byli v tomto stavu ochotni udělat cokoli. Potom, aby to bylo ještě horší, jsme vystavovali své ´hrdinské činy´před mládeží a povzbuzovali ji ke stejným věcem... I když pro mne sexuální nevázanost znamenala pouze zoufalou snahu hledat citové jistoty, měla jsem si uvědomit, že se spolupodílím na počínání, které pomáhalo položit základ k rozmachu tvrdé pornografie, drogové morové rány a epidemie AIDS. Mnozí z nás zaplatili krutou daň, někteří životy, druzí zdravím, jiní promarněnými léty života. Uvědomuji si, že jsem měla větší štěstí, než většina, neboť v sedmdesátých letech, když se mne dotkla smrt, jsem učinila pokání a našla jsem cestu k vnitřnímu míru“
Pochopitelně, radikalizmus a touha změnit svět patří k mládí zcela neodmyslitelně, a není na ní nic špatného. Špatné ovšem je, pokud jsou nezkušení a naivní mladí lidé ohlupováni lživými ideologiemi a povzbuzování k životnímu stylu, který je naprosto zničující, nesprávný a ve své podstatě zlý.
V posledních 30 letech levičácký mor nalézá nové, zelené mimikri. Již totiž není možno zastřít, že ideologie komunizmu selhala. Nepřivedla národy světa do ráje na zemi, jak slibovala, naopak – všude, kde se tento „sociální experiment“ na lidech vyzkoušel, vedl k nezměrnému utrpení milionů lidí, jejich zotročování, genocidám a hladomorům, jaké v dějinách světa nemají obdoby, doslova k peklu na zemi.
Nalézá se tedy nové spasení, nový zemský ráj, a to v ideologii „udržitelného růstu“. Je vypracována skupinou vědců, sdruženou kolem Římského klubu, jejím prvním známým výstupem jsou na počátku 70. let „Meze růstu“. Její hlavní argument je neomalthuziánské tvrzení, že pokud budou pokračovat stávající populační trendy, a růst čerpání surovinových a jiných zdrojů, záhy dojde k vyčerpání všech zdrojů, nezbytných k udržení lidské existence a nastane její všeobecný kolaps – a nejen to dojde k zhroucení života na Zemi. Proto je nutno tvrdými státními zásahy populační růst a čerpání surovinových zdrojů zastavit a stabilizovat počet obyvatel země na úrovni, jež umožní jejich další život v příštích generacích. Podle extrapolovaných „křivek růstu“, jež prodlužovaly tehdy známé trendy, mělo k avizovanému kolapsu dojít někdy na počátku 21. století. Skutečnost ale byla jiná (žádný kolaps se nedostavil) – hlavním problémem Mezí růstu totiž bylo, že do svých matematických vzorců nemohly mimo jiné zabudovat nepředvídatelné trendy – skokový vzrůst ceny surovin, technologické inovace a objevy, které umožnily využívat zcela jiné zdroje, výrobní procesy a technologie, s nimiž původní modely nepočítaly...
Méně známou skutečností ovšem bylo, že hlavními architekty Mezí růstu a členy Římského klubu byli, mimochodem, podobně, jako kdysi ideology komunismu, vládnoucí lidé tohoto světa, tvořící skryté mocenské elity světa.
V této souvislosti bych rád připomněl, že to není tak dávno, kdy Václav Havel (mimochodem také člen Římského klubu) varoval před nebezpečím vzniku nové totality, jež ovšem bude používat mnohem rafinovanější prostředky, než ty minulé. Asi to neměl na mysli, ale mimoděk tak přivolal pozornost k vzrůstající snaze „nové levice“, vytvořit novou agendu „záchrany lidstva“, jejíž prosazování bude vynucováno čím dál násilnějšími prostředky. Podobně, jako v případě komunismu, kdy šlo o vyřešení nedostatku sociální spravedlnosti a rovných možností – a tedy o věci, v jejichž řešení opravdu vládnoucí elity v 19. a 20. století do značné míry selhávaly, i agenda „zelených“ poukazuje na mnohé nesporně znepokojivé jevy současnosti. (Mizení rostlinných a živočišných druhů, růst zatížení přírodního prostředí a jeho ničení průmyslem, chudoba a hladomory Třetího světa). Recepty na nápravu světa zelené levice sice na první pohled vypadají velmi humánně a vědecky, jejich hlavním a zcela zásadním problémem je, že vycházejí ze zcela jednostranného a ideologicky zaujatého pohledu na svět. Stačí jen připomenout třeba činnost hlavních viditelných protagonistů Ala Gorea, mezivládní panel IPCC a třeba filmaře M. Moorea. Na základě velmi často zmanipulovaných a falešných údajů a předpokladů vytvářejí působivý tlak na veřejné mínění, aby prosadili své představy a plány. Otevřeně ale neřeknou, jak jsou jejich skutečné záměry nelidské.
Zajímavé a symptomatické ale je, že jejich ideologie je podobně jako v případě komunistů jednoznačně zaměřená proti konzervativním hodnotám, které představují zejména hodnoty vycházející z Bible. Komunistům se podařilo v době jejich vlády v mnoha lidnatých zemích světa odstranit křesťany z veřejného života a marginalizovat jejich vliv na veřejné mínění. I u nás můžeme sledovat, jak čtyřicet let komunistického vymývání mozků opravdu našemu národu způsobilo jistou formu lobotomie – ztrátu schopnosti nést zodpovědnost za své činy a ztrátu všeobecného uznávání Desatera jako zásadního normotvorného požadavku na lidské chování. Totéž se do značné míry podařilo levičákům v zemích Západní Evropy. Co spojuje komunisty a zelenou levici:
- tlak na rozpad rodiny (vytvořit představu, že pro ženy je lepší budovat kariéru, než vychovávat děti) – umístit děti už od nejútlejšího věku v ústavech, kde mohou být velmi snadno ideologicky indoktrinovány a deformovány,
- tlak na zničení institutu manželství (zpochybňování jeho významu, pohlavní komunizmus, zrovnoprávnění manželství a partnerství homosexuálů),
- „vědecký světový názor“ - novým náboženstvím je (neo)darwinizmus, lidem je vštěpováno přesvědčení o tom, že nad nimi není žádná vyšší autorita
- zvyšování, až absolutizace role státu, úplná regulace celého života člověka od narození až do smrti,
- vymizení občanské svobody, nezávislých institucí, sílící moc vládnoucích „elit“, fyzická likvidace odpůrců,
- to vše se děje pod hesly pokroku, nevyhnutelného rozvoje lidstva, dosažení rovnováhy mezi člověkem a přírodou, atd.
V případě novodobých doktrín o „udržitelném světě“ se k těmto cílům ještě přidává likvidace převážné části světové populace – její snížení na ca 0,5-1 miliardu – jakýmikoli prostředky (sterilizace, interrupce, šíření vysoce nakažlivých chorob a následná distribuce životu škodících vakcín, vyvolávání lokálních válečných konfliktů)
Jsem si vědom, že můj hlas je spíše „hlasem volajícího na poušti“, přesto musím volat – Lidé, probuďte se, uvědomte si, jak jsme jako národ už jednou nalítli falešné vábničce ráje na zemi – nedopusťme to znovu!
http://www.antimeloun.cz/je-liska-pro-ritualni-vrazdy-konzervativcu/
http://www.prvnizpravy.cz/sid=b99d1b9c719b523b297c12d416459da2/zpravy/ze-zahranici/bill-gates-priznal-vakciny-maji-snizit-populaci/
