V tisku se objevily články reagující na nové zkoumání této církevní relikvie, znovu se semlely výsledky starších vědeckých zkoumání, podle nichž je plátno středověkým falzifikátem. Někteří lidé proto pokládají za prokázané, že plátno je padělek a radují se, že je tak dokázáno, že rovněž existence Ježíše Krista samého je stejným podvrhem. Jaký je ale opravdový stav v oblasti vědeckého zkoumání plátna?
Základní informace: Z tiskových zpráv je dostatečně známo, o jaký předmět se jedná. Proto jen stručně - Kristovo tělo bylo před pohřbem do skalního hrobu zavinuto do lněného plátna 4.36 m dlouhého a 1.1 m širokého. Tento pohřební rubáš ovíjel hlavu i celé tělo mrtvého, polovinu zespoda a polovinu zhora. O tom, že se Kristův pohřební rubáš zachoval i po vzkříšení Ježíše Krista, svědčí třeba následující úryvek z evangelia:
4Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. 5Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. 6Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, 7ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. 8Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. 9Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. (Janovo evangelium, 20. kap.)
O plátně, které je dnes chováno v Turíně, se důvodně předpokládá, že je právě tímto pohřebním oblekem Ježíše Krista, přičemž se Kristovo tělo do struktury plátna zvláštním způsobem otisklo. Byla provedena různá zkoumání plátna, na jejichž základě se dodnes v tisku zdůrazňuje následující: Když v roce 1988 provedly tři světově uznávané laboratoře radiokarbonovou analýzu odřezků tkaniny, neměl důvod nevěřit jejím výsledkům. Vědci v anglickém Oxfordu, švýcarském Curychu a arizonském Tusconu po rozboru vzorku o velikosti 1 x 7 centimetrů (rozděleného na 3 díly) dospěli nezávisle na sobě ke shodným závěrům: Látka byla zhotovena kolem roku 1325 s tolerancí plus mínus 65 let. K jejímu prvnímu historicky doložitelnému vystavení došlo až v roce 1389, takže nebylo co řešit. Většina pozorovatelů měla jasno a Turínské plátno označila za církevní padělek.
Nýáledující informace se ale tak často v tisku neobjevuje: V roce 2000 odborníci připustili možnost omylu. Potvrdilo se totiž, že textilie byla ve středověku opravována. Zejména okraje byly prokazatelně záplatovány. V roce 2002 byly záplaty odstraněny a restaurátoři vyjádřili vážné pochybnosti o kusu tkaniny použitém k dataci v roce 1988. "Tento fragment je mastný a je v něm inkrustovaný uhlík pocházející z požáru, jemuž plátno uniklo v roce 1532 v Chambéry," uvedla tehdy vedoucí výzkumného týmu Dr. Mechthilda Fluryová-Lembergová ze Švýcarska.
Poznámka: Je-li pravdivý názor, že Turínské plátno je podvrh ze středověku, museli bychom naprosto přehodnotit naše představy o vědeckých a technologických schopnostech středověké civilizace. Tehdejší lidé by museli v takovém případě být schopni dokonale napodobit pohřební zvyklosti a materiály a další věci z doby Ježíšovy, o nichž víme až od konce 20. století. Museli by k vytvoření takového padělku také použít znalosti a postupy, které mají k dispozici až dnešní vědci – a některé z nich jsou nedosažitelné dodnes.
1) Vlastní pohřební textilie: Plátno je utkáno technikou zvanou šupinový kepr, tři k jedné, která se používala pouze v krátkém období na začátku našeho letopočtu, je v dané době a oblasti doložena, ale ve středověku ji neznali. Plátno má tloušťku 0,35 milimetru a je tkáno ze lněných nití o průměru kolem 0,15 milimetru. Jako příměs je použita bavlna bavlníku bylinného běžně rozšířeného v zemích Blízkého východu – v Evropě bavlna nebyla známa až do 16. století, kdy ji Arabové přivezli na jih dnešní Itálie
2) Pyly: Ve vzorku textilie byla nalezena a následně identifikována zrníčka pylu 48 druhů rostlin: pouštní rostliny z oblasti Palestiny, stepní rostliny typické pro tureckou Anatolii, několik rostlin vázaných na okolí Konstantinopole a rostliny z jihozápadní Evropy (to by mohlo svědčit o transportu plátna v době Byzantské říše a jeho následném přesunu do jižní Francie). Botanik Avinoam Danin z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě v roce 1999 objevil na plátně kromě pylu i otisky částí rostlin. Kombinace druhů Gundelia tournefortii a Zygophyllum dumosum je podle něj dokladem, že se plátno muselo vyskytovat v okolí Jeruzaléma v březnu nebo v dubnu. Poblíž ramen se otiskly části rostliny Gundelia tournefortii, z níž mohla být spletena trnová koruna. Pyl této rostliny tvoří asi 40 % všech pylových zrn nalezených v plátně
3) Nápisy: Farmaceut Piero Ugolotti a kněz Aldo Marastoni v roce 1978 nalezli na plátně jakési velmi špatně čitelné nápisy. Jejich písmena rozpoznala v roce 1995 Francouzka Anne Laure-Courageová. V roce 1997 nápisy dále zkoumali Grégoire Kaplan, Marcel Alonso a André Marion z Pařížského ústavu pro optiku (Paris Institut d’Optique) a rozluštili několik slov psaných specifickou směsicí latiny, hebrejštiny a řečtiny. Vědci se domnívají, že autory těchto nápisů jsou úředníci, kteří zapečeťovali Ježíšův hrob. Nejzřetelnější nápis „INNECE“ (který je na plátně několikrát) je zřejmě zkratka nebo zbytek výrazu "IN NECEM IBIS" (trest smrti), dále bylo rozluštěno slovo „PEZU“ (vykonán), „(I)HSOY“ (Ježíš), „NAZARENUS“ (Nazaretský), „(O)PSKIA“ (stín obličeje) a „TIBERIUS CĆSAR“ (císař Tiberius)
Bylo-li zobrazení vytvořeno otiskem těla středověkého člověka, je pozoruhodné, že měli k dispozici člověka, který výškově, rasově a typově velmi přesně odpovídal Ježíši. Zároveň – oproti všem středověkým vyobrazením Ukřižovaného museli vědět, že Kristus nemohl mít roce probodnuté v oblasti dlaní:
4) Anatomické a fyziologické stopy - Místa ran v zápěstích a nohách i poloha nohou, prstů atd. odpovídají reálně tehdejšímu způsobu křižování a anatomickým a neurologickým zákonitostem, zatímco na středověkých dílech bývaly zobrazovány chybně. Zřejmé jsou rovněž otoky a otlačeniny, přeražení nosu, 80 až 120 ranek o délce kolem 3 centimetrů. Podle analýz bičovaný byl ve schoulené pozici připoutaný ke kůlu a dostal 121 ran důtkami ze dvou směrů, přičemž byly použity zřejmě důtky Flagrum Romanum se dvěma páry kovových kuliček spojených tyčinkami. Podle otlačenin na pravém rameni a odřenin v místech levé lopatky a nad pravou lopatkou a odřeniny na levém koleni se odhaduje, že trám měl hmotnost asi 35 kilogramů a Ježíš byl pravák. Odřenina na levém koleni je považována za indicii, že Ježíš byl pravák a při nesení trámu několikrát zakopl. Copánek a úprava vousů odpovídají židovským zvyklostem v dobách kolem přelomu našeho letopočtu. Rasově postava odpovídá typu vyskytujícímu se dodnes mezi sefardickými Židy nebo vznešenými Araby. Podle polohy těla nastala smrt několik hodin před zabalením do plátna. Podle stavu kapek posmrtného séra po stranách postavy netrval kontakt těla s látkou déle než několik dní
Dosud nebylo uspokojivě vysvětleno, jakou metodou otisk vznikl. Teprve po vyfotografování plátna v devatenáctém století zjistil jeho fotograf při vyvolávání snímků s úžasem, že otisk se ukazuje jako dokonalý negativ – (negativ snímku tedy ukázal naopak pozitiv) ve fotolaboratoři se najednou před jeho očima odhalil zřetelný obraz Vzkříšeného... Hypotézy uvažovaly o reakci nabalzámovaného těla s povrchem roucha, působení plynů nebo elektromagnetických nebo radioaktivních vlivech. Uvažovalo se též o zručné malířské práci bez viditelných stop štětce, avšak tuto možnost většina odborníků považuje za prakticky vyloučenou.
Pozn.: Nedávnou analýzu Turínského plátna provedla skupina italských vědců, kterou vedl Luigi Garlaschelli. Tato skupina se zaměřila zejména na vyvrácení domněnky, že plátno nese znaky díla, které nemůže být lidského původu, a že lidé ve 13. nebo 14. století by nebyli schopni podobný obraz vyrobit. Jeho tým dosáhl údajně podobného efektu tím, že plátno nahřál v peci a pak potíral vodou a poté do něj otiskl tvář dobrovolníka.
Tato analýza se ale zaměřuje jen na jeden (nikoli nejdůležitější) aspekt věci, tedy vlastní možnost nějak jednoduchými prostředky vytvořit otisk části těla – není ale schopna vysvětlit, odkud by lidé ve středověku získali autentické starověké pohřební plátno, že by museli s tímto plátnem cestovat trasou, jímž bylo dopraveno někdy v raném středovělu z Palestíny do Byzance a pak do jižní Francie, museli by mít přesné znalosti z pohřbívání v antické Palestině, a především, museli by mít k dispozici pro otisk rasově a výškově odpovídajícího člověka, který by pro účely tohoto podvrhu podstoupil kruté týrání - bití, bičování a následné ukřižování!
Tyto znalosti prostě tehdejší lidé podle dostupných informací neměli a tak tato hypotéza naprosto selhává. Ve víkendové příloze LD ale Ondřej Neff předestírá jinou teorii, totiž že Turínské plátno je padělkem, vytvořeným Leonardem da Vinci, protože prý otisk tváře Krista připomíná známé autoportréty Leonarda. Nehledě na to, že plátno bylo uctíváno již několik set let předtím, než Leonardo žil, Ondřej Neff nezaznamenal mnoho dalších (již uvedených) okolností, pro které by ani takový génius by při úrovni znalostí v 16. století nemohl být schopen plátno padělat. Spekulace o tom, že Ježíš Kristus měl být vzkříšen účinkem proměněného vína ze Svatého Grálu (poháru, z něhož pili Ježíš a apoštolové při Poslední večeři Páně) spadá už zcela do oblasti báchorek.
5) Vrátíme-li se k otázce samotného otisku Kristova těla, v této souvislosti cituji následující obejv amerických fyziků J. Jacksona a E. Jumpera z U.S. Air Force Academy: Obraz (otisk) na plátně je trojrozměrný. Mnohonásobné podrobné výzkumy dokazují, že současná věda neumí takový obraz vytvořit, o to méně by ho mohl namalovat středověký falzifikátor. Tento obraz nebyl namalován štětcem ani jinou technikou, neexistují na něm žádné stopy směřování, jaké jsou na každém obrazu , nebo kresbě. Obraz má průzračnou barvu a je velkou záhadou, protože se na něm nenašly žádné pigmenty, barviva , ani barvy. A příze navíc zežloutla jen na povrchu. Ze sta vláken, které se v niti nacházejí, změnila barvu jen dvě nebo tři vnější. Podobizna tedy vznikla jen na povrchu vláken, není ani na povrchu tkaniny, ani ve vnitřku nitě. Vědci se pokusili odstranit zabarvení vláken, ale nepodařilo se jim to žádným z 25 laboratorních rozpouštědel. Pomocí trojrozměrného zpracování vědci identifikovali dvě mince na očích člověka z plátna. Na pravém oku se nacházel obraz mince lepton lituus, jež byla ražena v letech 9 až 32 po Kristu, na místě levého oka byla mince ražená Pilátem na počest Julie, matky císaře Tibéria r. 29 po Kristu. Mince položené na očích dokumentují starověkou židovskou tradici při pohřbívání.
6) Zvláštnosti obrazu (otisku) těla – navzdory tomu, že v něm bylo tělo zavinuto, je obraz ideálně rovný - vůbec se nedeformoval a v souladu se zákony optiky je rovnoběžným průmětem. Vědci předpokládají, že toto neodstranitelné zachycení negativu postavy na plátně proběhlo v důsledku jakéhosi tajemného výbuchu energie zevnitř. Obraz tak vznikl „připálením“ povrchu vláken infračerveným zářením anebo bombardováním protony s energií jednoho megaelektronvoltu.
7) Další záhadou je skutečnost, že tělo nikdo z plátna nevyňal (nevybalil), protože na něm nejsou žádné stopy odtrhávání (rozbalování) jednotlivých vrstev. Jsou na něm naopak patrné neporušené krevní sraženiny. Tato skutečnost se nedá vědecky vysvětlit, ani laboratorně napodobit. Jak tedy tělo proniklo přes lněnou tkaninu, aniž by narušilo její strukturu? Co způsobilo tajemné zobrazení celého těla na plátně?
Odpověď může dát jen víra, která přijímá, že se tak stalo ve chvíli zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Věda objevuje, kdo je člověk z plátna, přičemž víra vede k jeho poznání. Tato relikvie nám velmi zřetelně připomíná, že Kristus doopravdy trpěl, zemřel na kříži a vstal z mrtvých kvůli mně a pro mou spásu.
(zpracováno dle příslušného odkazu ve Wikipedii a podle zde uvedených zdrojů – článku Němý svědek zmrtvýchvstání P.M. Piotrowského a článku Libora Kukliše Turínské plátno na webu gnossis9.net)
http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2006050013
Závěrečná poznámka:
Velkou přehlídkou české národní zábavy zesměšňovat víru bývají veškeré dikuze pod články na různá témata týkající se křesťansví. Popravdě, ve skutečnosti poukazují hlavně na naprostý duchovní úpadek a hlubokou mravní bídu ve které se náš národ ocitl. Zajímavé přitom je, že lidé nejsou spokojeni s obecným stavem morálky – se zkorumovaností naší politické scény, s narůstající kriminalitou, zhoršujícími se nezigeneračními problémy, obecně se vzrůstající hrubostí, násilím a nelítostností, jež se projevuje v naší společnosti – ale nejsou jaksi schopni si uvědomit, jak tento špatný stav souvisí s rezignací na víru v Boha.
V této souvislosti by běžní lidé asi argumentovali, že to nemá zas tak velkou vzájemnou souvislost. Kdyby četli Bibli (Nový zákon), zjistili by, že Ježíš Kristus opakovaně označuje lásku k Bohu a lásku ke svému bližnímu za dvě strany téže mince: není možné opravdu milovat Boha a nemilovat lidi (svého bližního), a naopak.
Víra v Boha je založena na přijetí zvěsti Božího slova (a tedy na otevření mysli pro uvědomění si pravdivosti této zvěsti). Klíčové pro víru tedy není to, že je člověk přemožen konfrontací s nějakým magickým či kultovním předmětem, ať už by tento předmět byl sebe přesvědčivější, ale to, že mne Boží slovo usvědčí o mé hříšnosti a ukáže mi cestu, jak mohu být z „područí hříchu“ vysvobozen.
