I v našem tisku proběhly zprávy o „překvapivých“ výsledcích referenda, vyzývajícího k zákazu stavby minaretů v této alpské zemi. Zajímavé jsou reakce na hlasování: Amnesty International tvrdí, že jejich zákaz je „porušením švýcarských závazků k dodržování náboženské svobody“. Podobně o těchto stavbách mluví švýcarští muslimové. "Nahlížíme na minaret jako na symbol náboženské svobody," prohlásil například Mahmoud El Guindi z Islámského centra v Curychu.
K těmto postojům (a moha jiným, jim podobným) je nutno připomenout, že ve Švýcarsku (a v celé Evropě), na rozdíl od militantních islámských zemí nikdo nikomu jeho víru nebrání uskutečňovat. Muslimové se mohou beze strachu z pronásledování scházet ve svých mešitách a svoji víru vyznávat na veřejnosti. Jejich lidská práva, v souladu s demokratickým zákonodárstvím, jsou v evropských zemích plně zaručena. Konvertity, nové vyznavače islámské víry, nikdo nelikviduje. Zcela jiná situace nastává, pokud chce někdo svou víru veřejně hlásat v militantních islámských zemích. Každý konvertita od Islámu ke křesťanství je podle zákona šaría pokládán za odpadlíka od víry, jenž není hoden života a podle tohoto práva má být zabit – ukamenováním (případně podříznutím – je-li to v rodině). Vykonávání tohoto práva v těchto zemích (a zabíjení, mučení a znásilňování křesťanů) je zde denní realitou (viz např. zprávy Hlasu mučedníků - http://mucednici.prayer.cz/ – denní tisk o těchto věcech téměř nereferuje)...
Myslím, že bychom konečně měli pochopit, že zdánlivě humánní („humanistické“) pozice, které vůči pronikání Islámu do Evropy většinou zastáváme, jsou sebevražedné. Evropská Unie se bohužel vyznačuje absencí jakékoli duchovní vize a nepokládá za potřebné hlásit se ke křesťanským kořenům evropské civilizace. Mnohé odmítavé reakce k výsledkům švýcarského referenda, např. i ze strany ekumenické křesťanské platformy, či papeže, svědčí spíše o strachu z muslimské odplaty, než o vědomí odpovědnosti za budoucnost Evropy. Jsem přesvědčen, že je třeba zaujmout mnohem rozhodnější postoje, požadovat oboustrannou toleranci křesťanství i Islámu s ověřitelnými důkazy občanské a náboženské svobody pro křesťany ve všech islámských zemích, včetně Saudské Arábie a Afghánistánu. Pokud budou křesťané pronásledováni v islámských zemích, a nebudou jim dány základní občanské svobody, včetně povolení staveb křesťanských budov, je třeba žádat instituce EU a naše vlády, aby byl prosazen zákaz staveb mešit a minaretů na území Evropy..Jednostranná tolerance umožňuje nárůst militantního Islámu a prosazování jeho nároků všemi způsoby, a tedy i pomocí teroristických činů. Evropská civilizace se v minulosti nejméně dvakrát jen s velikým úsilím a po těžkých bojích ubránila vojenské ofenzivě mohamedánů – ať už se jednalo v raném středověku o Araby, kteří se po obsazení Pyrenejského poloostrova chystali dobýt Franckou říši a s ní celou Evropu, anebo později od 15 – 17. století o Turky (Osmanskou říši), kteří dobyli Balkán a velkou část Střední Evropy a stáli několikrát před branami Vídně...
Nyní Evropě hrozí civilizační zánik také kvůli tomu, že lidé zde ztratili schopnost vidět dále, než za své okamžité zájmy a „potřeby“ (a dávají před zajištěním dalších generací přednost tomu, zachovat si svou vysokou životní úroveň), i za cenu, že populace evropských národů vyhyne. Prostě – „po nás potopa“. Muslimové tak mohou obsadit Evropu během několika příštích desetiletí jednoduše proto, že jejich natalita je mnohonásobně vyšší, než natalita evropských národů. Stanou se tak převažující populací a při existenci současných demokratických principů si islamizaci Evropské unie prostě odhlasují. Tento scénář se zdá být při zachování současných křivek populačního růstu téměř neodvratný.
Protože patřím mezi křesťany s vizí, nabízím jiný scénář: Muslimové zde v Evropě jsou ne proto, aby islamizovali Evropu, ale právě naopak - proto, aby poznali Pravdu, která je osvobodí. Nejsou zde přinuceni být pod neustálým tlakem islámského okolí, které je nutí držet hubu a krok. Když jsou totiž upřímní, (a mnozí z nich opravdu upřímně hledají Boha) musí si totiž muslimové přiznat, že Islám je duchovní (a důsledku také duševní a fyzické) otroctví. Nenabízí totiž nic jiného, než nejistou naději, že pomocí vykonávání „dobrých skutků“ a dodržováním soustavy příkazů a zákazů, si jeho vyznavač po smrti zaslouží pobyt v Ráji. Slouží přitom krutému bohu, Alláhovi, vyžadujícímu lidské oběti, který nemá nic společného s Bohem, který je Láska, jak byl zjeven v Ježíši Kristu. Alláh je mimochodem jméno jednoho z božstev, kterému se klaněli ještě před vystoupením Mohameda v Mecce pohanští Arabové – společně s uctíváním balvanu, zvaného Kaaba.
Naše chyba, nebo spíše veliké provinění jako křesťanů, je v tom, že naše životy jen výjimečně vyzařují Kristovy kvality. Je přitom podivuhodné, že se v posledních letech, a to i v militantně islámských zemích, jako je Írán, Saudská Arábie, či Afghánistán, se Ježíš zjevuje mnoha muslimům ve vidění, a tato vidění jsou tak přemáhající, že následovat Krista je pro ně důležitější, než strach o vlastní život...
(viz svědectví na www.TV7.cz – např.- http://www.tv7.cz/moje-tv7?vid=513&page=27)
Mám vizi, že pokud muslimové v Evropě uvidí, že Kristova láska, Boží království, je realitou mezi námi (k údivu ateistů, tedy naprosté většiny našeho národa, nás Evropany muslimové stále z nějaké setrvačnosti pokládají za křesťany), pokud budou naše životy nést dobré ovoce, bude to pro muslimy tak silné svědectví, že opustí svou cestu mrtvých skutků a budou také následovat „cestu života“. Přítomnost muslimů v Evropě je tedy pro nás křesťany velkou výzvou, získat alespoň některé pro Evangelium Ježíše Krista.
Poznámka pro „znalce Švýcarska“ z jiných diskuzních fór:
Jednou ze stran, které se ve Švýcarsku zúčastnily kampaně proti stavbě minaretů, je strana EDU. Její zástupce, Daniel Suter, vysvětlil důvod k referendu o zákazu stavby minaretů v rozhovoru takto:
"Má EDU něco proti muslimům?“
“EDU nemá vůbec nic proti muslimům, kteří v naší zemi vykonávají svou víru nebo ji chtějí změnit. Máme však jednoznačně něco proti pronikání naší společnosti islámskými hodnotami, normami chování a právními představami. Protože šaría jistě nepředstavuje pro naši zemi volbu.“
“Je zákaz minaretů v rozporu se svobodou náboženství?“
“Zákaz minaretů není v rozporu s Ústavou. Se svobodou víry a svědomí nemá minaret nic společného; jednoznačně nepatří k obsahu víry islámu. Muslim potřebuje minaret k vykonávání své víry právě tak málo jako křesťan kostelní věž. Požadavek minaretů stojí v jiné souvislosti: dochází k aktivní islamizaci Evropy. Náš kontinent mají ovládnout hodnoty islámského Koránu, jeho normy chování a právní představy. Někteří muslimové přitom postupují militantně, jiní subtilněji. Společným cílem je islamizace naší společnosti a uplatnění islámského práva šaría.“
“Kde vidí EDU nebezpečí?“
“Uplatnění šaríi vede ke ztrátě svobody. To je možno prokázat z historie i aktuálně. V islámských společnostech je méně individuálních svobod, méně demokracie, méně právní státnosti.“
“Jak se staví islám k lidským právům?“
“Islámské prohlášení k lidským právům z roku 1990 mluví jasnou řečí: Právo na svobodu a na důstojný život platí pro každého, kdo vede „život v souladu s islámskou šarií“. Co se stane s tím, který byl podle šaríi žít nechtěl? Prohlášení dále praví, že každý člověk má právo na život – kromě toho, když se proviňuje proti šaríi. To je právnicko-teologický základ rozsudků smrti. Také islámští teroristé chápou sami sebe jako výkonné orgány, které mají zabít ty, kteří uskutečňovali svůj život bez zřetele k šaríi.“
