President Václav Klaus při návštěvě Svatováclavské pouti velmi naléhavě volal po uchování tradičních hodnot, jež vždy byly základními pilíři identity našeho národa a potažmo celé Evropy. "Při pohledu kolem sebe vidíme, že 'pokrokáři' všeho druhu vedou soustavný a stále nezakrytější útok na naše tradiční společenské hodnoty a ctnosti. Vlastenectví je vydáváno za šovinismus. Demokratický stát za překonanou instituci, která má být obětována ve prospěch nadstátních uskupení, která nikdy nemohou získat demokratickou legitimitu," prohlásil mimo jiné prezident.
Evropa, její přirozená národní společenství se svými tradicemi jsou podle něj pod politickým tlakem na přijetí oficiálně naordinovaného multikulturalismu, připomenul 28.září ve svém projevu. Je potřeba to říci zřetelně a jasně: Evropě tak reálně hrozí zejména obrovské nebezpečí, že podlehne islamizaci. Světský humanismus a hédonismus vládnoucí v Evropské Unii nejsou pro islámský džihád žádnou překážkou, zvláště, když její vedoucí politikové praktikují vůči islámu stejnou politiku appeasementu, jako evropské mocnosti vůči Hitlerovu Německu před 2. světovou válkou. Tehdy chtěli dosáhnout míru, pro nějž obětovali „jakousi vzdálenou zemi, kterou nikdo nezná“. Dnes klidně obětují všechny hodnoty, na kterých je postavena Evropa (jež jsou pro ně asi už dávno pasé), výměnou za pár let „klidu a blahobytu“.
Iluze, že se s tím islamisté smíří, je stejně mylná, jako ta předchozí o tom, že obětováním Československa přinesou Evropě mír. Opak se stal pravdou a svět poté čelil nejhroznější válce lidských dějin. Evropa tím, že odmítá křesťanství, páchá duchovní sebevraždu. Osvojením světského humanismu a přijímáním islámské imigrace do Evropy se pak dopouští sebevraždy kulturní a ekonomické. Touto mesalinací s muslimy, podporou stavění mešit a islámských škol na celém kontinentu, se v Evropě prodává budoucí generace národů Evropy do islámského otroctví.
Úpadek křesťanství v Evropě je zároveň naprosto zřetelným doprovodným jevem tohoto procesu, jemuž mnozí ateisté ve své naivitě tleskají. Historie se opakuje. Stejně jako kritické době 15. a 16. století zažívá i dnes Evropa dobu duchovního úpadku a svého druhu renesanci - renesanci pohanství. Opět čelí – tak, jako tehdy - agresivní islámské rozpínavosti, která ohrožuje víru a svobodu. Ti, kdo se neumí poučit z dějin, jsou odsouzeni k tomu, že opakují své chyby – proto potřebujeme znovu objevit a porozumět svým dějinám. Avšak pozor! Jak Karl Marx pravil: "První bojiště (ideologie) je přepisování historie". Tak i my dnes čelíme opakovaným snahám účelově přepisovat dějiny – nyní například tím, že je zpochybňována pozitivní historická úloha evropské civilizace.
Alexandr Solženicyn prohlásil o Rusku bolševické revoluce v roce 1917, že tehdy Rusové „zapomněli na Boha." Nyní na celém evropském kontinentu převládá sekulární společnost, která odmítla potěšení z uctívání (Boha) a nahradila jej uctíváním potěšení (z falešných model tohoto světa). Evropa těchto nových pokolení tím odmítla pevný základ biblického křesťanství a místo toho staví na písku relativismu, evolucionismu, situační etiky, relativní pravdy, případně věří v reinkarnaci. Věří v cokoli, jen když se to protiví křesťanství. Tyto myšlenky jsou dávkovány mladé generaci a koneckonců všem lidem televizními programy, rádoby vědeckými pořady a časopisy, najdou je v populární beletrii, jako je Harry Potter, či Šifra Mistra Leonarda, mnoha lidmi je dnes hltán a praktikován okultismus, esoterika, východní učení a cvičení (jóga, reiki, apod,)...
V 16. století nebyla Evropa obnovena zásluhou myšlenek renesance a jejího pohanského charakteru. Naopak, byly to národy, v nichž převážila reformace a její etika, založená na poslušnosti Božího slova, které se staly vůdci nové Evropy a vtiskly charakter dalšímu světovému vývoji. Od začátku reformace v Evropě se z tohoto kontinentu stala světově dominantní průmyslová oblast. Produktivita a inovace Evropy přinesla požehnání celému světu. Bůh poskytl předchozím generacím Evropanů nesmírnou moc a umožnil její všestranný rozvoj, protože byli věrní Božímu slovu a Bohu, nebo alespoň respektovali Boží řád stvoření. Nikdy v celé historii nenajdeme světadíl, který tak požehnal mnoha milionům lidí po celém světě, jako Evropa.
Ale teď „po nich nastoupilo jiné pokolení, které neznalo Hospodina ani jeho dílo, jež pro Izraele vykonal..." V Evropě se dnes žije ve „vypůjčeném“, dohasínajícim požehnání, zděděném po předcích. Jako u řezané květiny jeho půvab a svěžest může vydržet jen nakrátko - protože je odříznuto od zdroje svého života. Brzy lístky budou slábnout a rozpadat, a zůstanou jen trny... Tím, že opouští své křesťanské kořeny a misijní povolání, se Evropa je odděluje od samotného zdroje svého požehnání, svobody, produktivity a prosperity. Zatímco národy ostatních světadílů - mnoho milionů Afričanů, Asiatů a Američanů se obracejí ke Kristu, miliony Evropanů se obracejí - zády ke Kristu. „Vyměnili Boží pravdu za lež ..." (Římanům 1:25) Nová generace nezná a nehledá Boha, ani neví o jejím velkém křesťanském dědictví. Vzala Boží požehnání jako samozřejmost a neuznala jejího původce. Odvrhla Boží Svaté Slovo, Bibli – právě tu knihu, která byla základem a pramenem jejich svobody, produktivity, prosperity a požehnání.
Tato velká párty západního hedonismu ale nebude už mít dlouhé trvání. I v tomto případě platí železný zákon dějin: Budoucnost patří plodným. Evropané tím, že opustili své křesťanské dědictví, a nahradili je sekulárním humanizmem, který ospravedlňuje potraty jako právo na výběr, oslavuje hedonismus a perverzi jak právo na odlišnost, vyžaduje neomezenou osobní svobodu, i když je „pláštěm nepravosti“, paradoxně směřují k prosazení represivního islámského práva šaría. Odmítnutím „omezujícího“ křesťanství se Evropa reálně ocitá v nebezpečí, že fatálně upadne do islámského totalitarismu. Kombinace blahobytu a rychle klesající porodnosti udělala ze západní Evropy magnet pro miliony chudých muslimů ze severní Afriky a Středního východu. Nyní díky své vysoké natalitě již ovládají mnoho center západní Evropy. A většina Evropanů se dále drží ateismu nebo praktikuje všeobjímající spiritualitu New Age, aniž by byli schopni pochopit, natož efektivně zamezit šíření radikálního islámu. Protože jsou sami duchaprázdní a bez naděje, nemají těmto lidem ani co nabídnout.
Náš kontinent, naše civilizace naléhavě a zásadně potřebuje zcela jiný, ofenzivní přístup - potřebuje novou biblickou reformaci a duchovní obnovu. Pouze křesťanství – myšleno pravdivé biblické křesťanství – si může poradit s hrozbou islamizace. Jak máme jako křesťané reagovat na tuto závažnou hrozbu pro víru a svobodu v Evropě? Především si musíme uvědomit, že se jedná o duchovní boj – že náš boj není proti lidským nepřátelům, ale proti duchovním mocnostem, které je ovládají. Těmito Božími nepřáteli v Evropě jsou sekulární humanismus, okultismus ve všech jeho formách a radikální islám. Humanizmus je sebezničující, bez jakékoli perspektivy do budoucnosti, okultismus nabídne duchovní moc, aby pak ze svého přívržence udělal otroka démonů a abonenta pekla, a ani radikální islám nedává lidem nic v posledku pozitivního – jeho hlavní poselství je poselství nenávisti, násilí a ovládání druhých. Proto je třeba vidět imigraci muslimů do Evropy především jako příležitost přinést těmto zotročeným lidem svobodu a lásku skrze evangelium, získat je pro Krista. Řešením je nevidět v muslimech nepřátele, ale vnímat je jako své bližní, jako lidi, kteří byli obelháni falešnou ideologií.
Skutečnost je taková, že ideologové islámu si sami uvědomují, že jejich civilizace, ovládaná islámským náboženstvím je již mnoho set let naprosto neschopná čelit rozvoji evropské, tedy (jak oni stále velmi dobře vnímají), v jádře křesťanské civilizace. Zejména arabský svět je stále zcela závislý na všestranné podpoře Euroatlantské civilizace a uvědomuje si její převahu. V posledních letech jsou navíc islámští teologové vyděšeni faktem, že ročně se kolem 5-6 milionů muslimů, zejména v Africe, ale i na Blízkém východě, obrací ke Kristu. O tom, že poselství Krista muslimy nesmírně oslovuje, svědčí mnohá svědectví obrácených muslimů. Jedním z nich je Achmad Muhammed. Muhammed se mnoho roků vzdělával, aby se mohl stát vahabitským šejkem. To jsou lidé, kteří reprezentují radikální formu islámu. Muhammed předtím nenáviděl křesťany a církev, ale jeho srdce se změnilo, když uslyšel evangelium. Dnes prohlašuje: „Zasvětil jsem svůj život Pánu Ježíši Kristu, On mi odpustil všecky hříchy a dal mi věčný život, pokoj a radost.“ Muhammed je jeden z mnoha Arabů, kteří přišli k Pánu Ježíši. Heidi Baker z „Iris Ministries“ vidí, jak tisíce afrických muslimů přijímají Pána Ježíše a dávají se pokřtít. „Je to pravděpodobně jediné místo na světě, kde muslimové tak rychle přicházejí ke Kristu“, říká. „Mnozí lidé mají sny. Zjevuje se jim Pán Ježíš.“ Odhaduje: „Dobrá polovina našich pastorů jsou bývalí imámové z mešit.“
Podobné zkušenosti má Jusuf Engin, Turek a žijící ve Wattwilu. Ví z vlastní zkušenosti, jak se Pán Ježíš často zjevuje muslimům ve snech a ve viděních. Engin právě na své sociální síti chtěl začít diskutovat s přáteli v Turecku. Najednou se do jeho sítě přihlásil jakýsi neznámý muž. „Haló, kdo jsi? Proč jsi na této adrese?“ ptá se Engin. Volající muž se představil. Řekl, že žije v Turecku a že sám neví, jak se dostal na Enginovu adresu. Vyprávěl, že měl sen, jak jde po ulici a najednou se mu zjevil nějaký Bůh v bílém světle na koni. Jezdec mu řekl své jméno a vyzval ho, aby si je stále opakoval,aby je nezapomněl. Ale když se ráno probudil, už si to jméno nemohl vzpomenout. A teď se náhodou dostan na Enginův Internet. „Co ten sen znamená?“ ptal se muž Engina. Engin mu řekl, že to jméno zná, ale že si je tazatel má najít sám a doporučil mu internetovou stránku s Lukášovým evangeliem. Za tři dny se ten muž znovu u Jusufa ohlásil. „Ten jezdec je Ježíš!“ volal. Od té doby čte tento muž Bibli.
Muslimové, kteří uvěří v Pána Ježíše sice zakoušejí pronásledovaní, diskriminaci, ba i smrt. Avšak přes všecka nebezpečí drží si ti nově obrácení svoji víru a vedou další lidi k Pánu Ježíši. Jsem přesvědčen, že odpovědí křesťanů na pronikání islámu do Evropy by mělo být veřejné zvěstování evangelia (radostné zvěsti o Pánu Ježíši) mezi muslimy.
