Heslo pro tento rok: Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. (Jan 14.1) Čtení na tento den: přišel do Nazareta, kde byl vychován. Podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagógy a povstal, aby přečetl z Písma. Byl mu podán svitek proroka Izaiáše; rozvinul svitek a našel místo, kde bylo napsáno: ,Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych oznámil evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok.' A svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil se. Oči všech v synagóze byly upřené na něho. Začal jim tedy říkat: "Dnes se naplnilo toto Písmo ve vašich uších."
O heslech Jednoty bratrské píše autor jejich elektronické verze Josef Straka: "HESLA nejsou konfesijně či denominačně zaměřena. Chtějí oslovit samotným biblickým textem a tak vycházejí bez komentáře. V některých zemích připojují ke každému dni modlitbu nebo verš písně, u nás pouze v neděle a svátky. Některé církve vydávají HESLA s vlastním krátkým výkladem. Jedinečností Hesel je doba jejich vydávání a okruh rozšíření. Vznikla 1728, tiskem vycházejí nepřetržitě od roku 1730. Jejich celkový náklad dosahuje několika milionů. V roce 1740 byla Hesla poprvé přeložena do francouzštiny a angličtiny, o dva roky později do holandštiny a 1758 se poprvé objevují v češtině. Dnes vycházejí v celkem 46 jazycích v Evropě, Africe, Americe i Asii." Lze je stáhnout zdarma na http://www.volny.cz/josef.straka/index.htm
O Jednotě bratrské (podle různých křesťanských zdrojů):
UNITAS FRATRUM - neboli Moravská církev se zrodila ve středověku z velkého duchovního probuzení v Čechách (husitství). Významný vliv na její formování měl Petr Chelčický s učením o odmítání násilí. V roce 1457 odešli pod vedením Bratra Řehoře do ústraní v Kunvaldu ve východních Čechách a nazvali se Bratři a sestry zákona Kristova - Jednota bratrská. Za rok založení této církve se pokládá rok 1460 – Letos se tedy slaví její 550 výročí. Jednota zdůrazňovala trojí ideál víry, lásky a naděje a praktický křesťanský život vždy považovala za důležitější, než učení nebo církevní tradice. Rozšířila se v Čechách, na Moravě i v Polsku a velmi ovlivnila reformační teologii i českou kulturu. Kralická Bible, přeložená Bratry z původních jazyků, měla nesmírný význam pro uchování i čistotu českého jazyka po následující čtyři století. Mezi nejvýznačnější představitele patří Lukáš Pražský, Jan Augusta, Jan Blahoslav i poslední biskup původní Jednoty bratrské, známý dodnes jako učitel národů, Jan Ámos Komenský.
Pronásledování protestantů po bitvě na Bílé Hoře (1620) způsobilo, že desetitisíce lidí opustily vlast. Někteří ale zůstali a snažili se víru tajně uchovat a předávat ji alespoň svým dětem. Byli posilováni tajnou četbou Písma a povzbuzováni návštěvami kazatelů ze zahraničí. Tímto způsobem evangelíci jako skryté semeno přežili celé století. Kolem roku 1722 se stupňoval náboženský útlak a emigrace z Moravy (Suchdol, Fulnek) zesílila. Pod vedením Kristiána Davida nacházeli uprchlíci útočiště na panství hraběte M. L. Zinzendorfa v Horní Lužici a vybudovali zde osadu Herrnhut (Ochranov), kde usilovali o zachování tradic staré Jednoty. Rozhodující impuls ke sjednocení přišel během slavení sv. Večeře Páně 13. srpna 1727, kdy prožili zkušenost mocné přítomnosti Ducha svatého, který je vedl k obnovení Jednoty bratrské. Tento zážitek způsobil nejen vnitřní sjednocení, ale také vzbudil touhu nést radostnou zprávu o Bohu těm, kdo ji ještě neslyšeli. První misionáři vycházejí r. 1732 k otrokům na ostrov sv. Tomáše v Karibském moři a po nich další: do Grónska, Severní a Jižní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie... Za necelých 30 let tak vyšlo z malého městečka celkem 226 misionářů a ve světě byli nazýváni podle svého původu Moravští bratři.
Byla to vlastně první protestantská světová misie. Málokdo u nás si uvědomuje, jak nesmírný význam tato vlna misionářů měla i při svém relativně malém počtu, a jak – kromě svých misijních cílů - formativně ovlivnila protestantské církve na celém světě, v první řadě v Anglii a Severní Americe. Kazatelé a misionáři Jednoty bratrské měli rozhodující vliv na obrácení a znovuzrození anglikánského kazatele Johna Wesleye, zakladatele Metodistické církve, která odstartovala veliké duchovní probuzení, jež probíhalo po několik desetiletí v celé Anglii a anglických koloniích Severní Ameriky. John Wesley je uznáván jako jeden z nejvýznamnějších mužů anglických dějin. O tom, jak přijal živou víru, je následující úryvek:
Na podzim r. 1736 se John a Charles Wesleyové vydali na cestu do Ameriky jako anglikánští misionáři. Na téže lodi byla skupina moravských exulantů z Jednoty bratrské. Veliká bouře hrozila loď zničit. John Wesley si napsal o tom do svého deníku toto: O sedmé hodině jsem šel k Moravanům. Již dlouho jsem pozoroval opravdovost v jejich chování. O své pokoře dávali stále důkaz a to ve službě druhým cestujícím. Byla to služba, kterou by nikdo z Angličanů nekonal a nežádali za ni odměnu. Říkali, že je dobré pro jejich pyšné srdce, a že jejich milý Spasitel pro ně vykonal více. Každý den měli příležitost projevit pokoru. Jestliže je někdo odstrčil, udeřil nebo svalil, vstali a šli bez hořkosti dál; také si nikdy nestěžovali. Nyní byla příležitost vyzkoušet také, zdali jsou prosti strachu, jako byli prosti pýchy, hněvu a msty. Uprostřed Žalmu, kterým začínali své pobožnosti, vrhla se vlna přes loď, roztrhala hlavní plachtu na kusy, a proraženým otvorem se hnala do lodi. Zdálo se, jako by nás hrozivá hloubka již pohlcovala. Mezi Angličany nastal hrozný křik. Moravané však zpívali dál. Konečně jsem se tázal jednoho z nich: "Nebáli jste se?" Odpověděl: "Ne, díky Bohu!" Tázal jsem se dál: "A nebály se vaše ženy a děti?" Odpověděl vlídně: "Naše ženy a děti se nebojí umřít."
7.února 1736 si John Wesley zapsal do svého deníku toto: Když jsme připluli do státu Georgie, hledal jsem duchovní radu u biskupa Moravských bratří A.G.Spangenberga. Pravil: "Milý bratře, musím se vás nejdříve na něco zeptat. Máte svědectví ve svém srdci? Dává Duch Boží svědectví duchu vašemu, že jste Boží dítě?" Byl jsem těmito otázkami překvapen a nevěděl jsem, co na ně odpovědět. On to pozoroval a tázal se znovu: "Znáte Ježíše Krista?" Chvíli jsem mlčel a potom pravil: "Vím, že je Spasitelem světa." "Dobře", odpověděl, "víte však, že spasil i vás?" Odpověděl jsem: "Doufám, že zemřel, aby mě spasil." On dodal: "Znáte sám sebe?" Pravil jsem: "Ano." - Obávám se, že to byla prázdná slova.
Po dvou letech si John Wesley vrátil do Anglie a zapsal do deníku: Šel jsem do Ameriky obracet Indiány; ale kdo obrátí mne? Kdo je ten, který mne osvobodí od zlého srdce a od nevěry? Mám pěkné letní náboženství. Umím krásně mluvit, ano i věřit - ale jen pokud nehrozí nebezpečí...
V neděli 5.března 1738 jsem byl usvědčen kázáním Petra Böhlera z nedostatku té víry, skrze kterou jedině můžeme být spaseni. Ihned mi přišlo na mysl: "Zanech kázání. Jak můžeš kázat jiným, když sám nemáš víru?" Tázal jsem se Böhlera, zda myslí, abych zanechal kázání. Odpověděl: "Nikoli!" A já se tázal: "Ale co mám kázat?" On pravil: "Kažte víru až ji dosáhnete. Protože ji budete mít, budete ji kázat."
Ve středu 3.května 1738: měl můj bratr Charles dlouhou a vážnou rozmluvu s Petrem Böhlerem. Při ní se Bohu zalíbilo otevřít bratrovy oči a srdce tak, aby jasně poznal pravou, živou víru, skrze niž jedině z milosti jsme spaseni.
Ve středu 24.května 1738: jsem šel večer velice nerad do shromáždění v Aldersgate Street, kde někdo četl Lutherovu předmluvu k epištole k Římanům. Asi ve tři čtvrtě na devět, když popisoval změnu, kterou Bůh tvoří v srdcI skrze víru v Krista, cítil jsem, že mé srdce bylo mile rozehřáno. Cítil jsem, že věřím v Krista. Jedině v Krista k spasení, a že mi byla dána jistota, že On mé hříchy sňal - ano, mé hříchy - a vysvobodil mne od zákona hříchu a smrti!"
Nový Rok 1739 začal shromážděním hodu lásky ve Fetter Lane a stal se památným. Kromě 60 Moravanů bylo přítomno 7 oxfordských metodistů - všichni ordinovaní kazatelé anglikánské církve, mezi nimi i John a Charles Wesleyové. Wesley píše: Asi o třetí ráno, když jsme se stále modlili, moc Boží spočinula na nás, takže mnozí velikou radostí plakali a mnozí spadli na zem. Jakmile jsme se vzpamatovali z tohoto posvátného stavu a úžasu v přítomnosti Jeho Majestátnosti, jednomyslně jsme volali: "Chválíme Tě, ó Bože, uznáváme Tě, že jsi naším Pánem!"
Obrácení Johna a Charlese Wesleyových znamenalo mezník v dějinách světové církve. Není přehnáno tvrzení, že to, co se stalo v malém shromáždění v Aldersgate Street 24.května 1738, změnilo politický i náboženský směr anglicky mluvícího protestantismu. Naplnilo se tak proroctví Jana Ámose Komenského o rozšíření Jednoty ve světě v „Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské“. Tam, kde Jednota bratrská vznikla - v zemi otců - však směla znovu začít pracovat až po roce 1861. První sbor Obnovené Jednoty bratrské v Čechách byl založen roku 1870 v Potštejně.
